mojmir.sedlacek
6 286 bodů •
8
Mistr sveřepé pomalosti Tsai Ming-liang už podesáté navlékl svého dvorníhi herce Lee Kang-Shenga do rudého roucha buddhistického mnicha a nechal ho velmi, velmi pomalu procházet krajinou. Tentokrát se mnich praktikující meditaci chůzí toulá kolem amerického hlavního města a postupně se objeví v lesích, uměleckých galeriích, rušných ulicích i poblíž ikonického Washingtonova monumentu. Výsostně meditativní záběry mnicha se střídají s pohříchu rychlejším mladíkem, který sice s neuspěchaným doceňováním krás přírody či vařením polévky z pytlíku ve stylu mindfulness také koketuje, mnišského mistrovství však nedosahuje.
Téměř 80minut nenarativních a dramaticky velmi neuspokojivých záběrů samozřejmě není podívanou pro každého – ba dokonce by se dalo říct, že není podívanou téměř pro nikoho. Podobně jako u jiných děl z ranku slow cinema však jde především o to, co se odehrává v divákovi. Jak my sami vnímáme plynutí času? S jakou pozorností vykonáváme rutinní aktivity? Ovládáme své okolí, anebo spíše okolí ovládá nás?
Minimalistická forma nebrání Tsai Ming-liangovi v tom, aby pečlivě odlišoval kompozice záběrů mnicha a mladíka. A tak mnich se v jednotlivých prostředích spíše ztrácí, stává se jejich skoro nehybnou součástí, přitom ale až magneticky poutá pozornost všech okolo. Oproti tomu mladíka Tsai snímá ve větších detailech i v pohybu, přesto je jasné, která ze dvou hlavních postav skýtá hlubší vyrovnanost a souznění s prchavou podstatou bytí.
Téměř 80minut nenarativních a dramaticky velmi neuspokojivých záběrů samozřejmě není podívanou pro každého – ba dokonce by se dalo říct, že není podívanou téměř pro nikoho. Podobně jako u jiných děl z ranku slow cinema však jde především o to, co se odehrává v divákovi. Jak my sami vnímáme plynutí času? S jakou pozorností vykonáváme rutinní aktivity? Ovládáme své okolí, anebo spíše okolí ovládá nás?
Minimalistická forma nebrání Tsai Ming-liangovi v tom, aby pečlivě odlišoval kompozice záběrů mnicha a mladíka. A tak mnich se v jednotlivých prostředích spíše ztrácí, stává se jejich skoro nehybnou součástí, přitom ale až magneticky poutá pozornost všech okolo. Oproti tomu mladíka Tsai snímá ve větších detailech i v pohybu, přesto je jasné, která ze dvou hlavních postav skýtá hlubší vyrovnanost a souznění s prchavou podstatou bytí.
Kupředu nikam
Abiding Nowhere
