Lapilli

Ve své celovečerní prvotině se režisérka Paula Ďurinová vydává mezi různorodé skalní útvary, aby se zde vyrovnala se ztrátou prarodičů. Různé fáze smutku se rozpínají mezi mořskými proudy, temnými jeskyněmi a sopečnou pustinou, zatímco v roklích rezonují struny autoharfy. Lapilli nalézá unikátní balanc mezi osobní a environmentální rovinou. Modernistická zádušní mše plná pronikavých postřehů o přírodních jevech i člověku vládne niternou vnitřní silou a unikátním filmovým jazykem, kde mořské vlny odrážejí houpavé myšlenky a kde eroze vysychající půdy připomíná puklé srdce plné vzpomínek na lidi, kteří se už nevrátí. (KVIFF)