Už v druhé půli 50. let vzniklo několik filmů, které s kritickou výsměšností glosovaly soudobou socialistickou realitu. Ač z dnešního pohledu neškodné, tehdy si okamžitě vykoledovaly zákaz. Nejznámější z těchto děl je satirická pohádka Tři přání. Také krátkometrážní satira Konec jasnovidce se uchyluje k pohádkové nadsázce: zcela vážně pojednává o tom, jak v socialismu je i soukromá věštírna zařazena do komunálních služeb, podřízena byrokracii a svázána jednotným ceníkem. Jenže zákazníci nejsou úplně spokojeni, takže \"zespolečenštělý\" věštec se nakonec věnuje melouchům, aby po mechanicky vykonávaném zaměstnání každého uspokojil zaručeným nahlédnutím do budoucnosti.