Ondra Trojan nezklamal. Film je přesně takový, jaký čekáte. Mile i drsně zavede do doby snad už dávno minulé. Herectví pánů je trošku slabší a občas tahá za vlasy, ale dá se to skousnout. Podivná rozmělněnost příběhu a jeho slepé uličky občas zarazí, ale ve výsledku to tak nějak drží pohromadě. Rozhodně je to jeden z lepších českých filmů a Husákovi děti musí nadchnout dvojnásob.
Knihu jsem nečetl, ale přece jen by bylo lepší, kdyby měl film výraznější dějovou linku. Spousta věcí vyšumí tak trochu do vzduchu. Jinak ale celkem věrohodně vystihuje beznaděj života v režimu a možná si i pár lidí vzpomene a začne vážit toho, co teď má v novodobé demokracii a svobodě (nejen) cestování.
Vyrůstal jsem za socialismu a byl stejný rebel jako naši hrdinové. Ale myslet si, že jen tak pojedu na koncert Plastiků a nebudu se s policajty přinejmenším honit, by bylo hluboké pominutí mysli. Myslet si, že si provokativně označim občanku a první policajt, na kterého narazim, mi to nedá sežrat, je opravdu víc, než jen mladická naivita. Takových příkladů je ve filmu mnoho a drolí tak autorovu zjevnou snahu ukázat tehdejší policii jako středověkou inkviziční instituci. Zpočátku úsměvné vtípky na adresu SNB přecházejí v naprosto absurdní výplody, kterým nemůže uvěřit ani člověk neznalý, narozený po roce 1990. Prostě další z řady porevolučních filmů na téma Věrni zůstaneme a nikdy nezapomeneme na utrpení našich bratří v nejtemnější době naší historie...nebo něco takového. Zprvu svižné a vtipné historky o kozách a dospívání nahrazují stále složitější, depresivnější a hlavně pomalejší události, aby se konec filmu rozplizl do jakéhosi bezmocného a beznadějného pláče. Místo slibované legrace a oddechu, máme zde další kroniku utrpení pod režimní knutou v rukách Sboru národní bezpečnosti. Pokud jste pamětníci a nebo dokonce persekuovaní, pak ve filmu Občanský průkaz naleznete nejen vzpomínku ale možná i zadostiučinění. Pane Šabachu, přál bych vám prožít jeden rok života třeba v osmnáctém století, abyste poznal, jaký jsme tu měli za socialismu vegáč. Já končím zvoláním: Pelíšky zůstávají opět nepřekonány. Bohužel.
Nelituji návštěvy v kině, i když mě od toho spousta lidí zrazovalo. Velmi milé překvapení v českých luzích a hajích ... Pěkný a realistický film okořeněný humorem, kterému se nejde nesmát. Po zhlednutí tohoto kousku nechápu, jak někdo může dnes stále volit tu pakáž z KSČM. Jen doufám, že tato doba se už nikdy nevrátí.
Vzpomínky na krásné mladé časy a skvělá vzpomínková hudba.Když byla taková parta bylo vždy dobře a každý tak bojoval s jistotou,že ve skupině bývá síla.Mi to až moc připomíná doby těch krásných bojů s VB,taky nezapomenutelné burzy na desky.První lásky a fantastické zábavy,kouzelné tajné festivaly.Prostě doba plná vzrušení a bojů mezi mocí a mladím.Co naplat,že 2 roky ukradla vojna.I tak je na co vzpomínat.Díky za tento film.
Dlouhé, dlouhé, dlouhé...proč ? Kdyby to bylo o 40-50 minut kratší bylo by to fajn. To že se člověk nesměje připraveným vtipům, nevadilo, bylo to o době, atmosféře a film patří mezi zdařilejší české filmy.
Rozhodně super film, který krásně autenticky ukazuje život v letech 1974–1977 za dob komunismu. Kompletní depresivní nádech celé této socialistické doby je myslím pěkně znázorněn. Herci skvělý, vše působí velmi autenticky. V divákovi snímek vyvolá místy šťastné, leč asi především smutné pocity a to je myslím fajn. Optimálních 8,5/10.