Todesspiel

Šest dramatických týdnů v září a říjnu roku 1977 se vrylo do kolektivní paměti německého národa jako tzv. „Německý podzim“. Brutální teror druhé generace RAF v těchto 45 dnech dosáhl svého hrozivého vrcholu a mladou demokracii spolkové republiky vystavil tvrdé zatěžkávací zkoušce. „Německý podzim“ začal 5. září únosem předsedy zaměstnavatelů Hanse-Martina Schleyera Frakcí Rudé armády. Cílem bylo osvobodit uvězněné teroristy první generace RAF kolem Andrease Baadera a Gudrun Ensslinové. Místo aby vláda přijala požadavky teroristů, reagovala pod vedením Helmuta Schmidta několikatýdenní zdržovací taktikou a ve své dimenzi naprosto nebývalými pátracími akcemi. Přesto se jí nepodařilo vypátrat místo, kde byl Schleyer držen jako rukojmí.

Za účelem zvýšit požadavky RAF uneslo 13. října palestinské teroristické komando sympatizující s německými teroristy letadlo Lufthansy, na jehož palubě bylo 86 turistů. Kapitán letadla byl únosci zastřelen. Německým speciálním jednotkám se sice podařilo po pěti dnech osvobodit všechny pasažéry bez dalších ztrát na životě, tento útok však vyvolal tragickou řetězovou reakci, která vyústila v popravu Hanse Martina Schleyera jeho únosci a sebevraždami uvězněných teroristů ve Stammheimu.

Dvoudílný televizní film Heinricha Breloera vykresluje události „Německého podzimu“ precizní formou a s napínavou dramatičností. Rozhovory s tehdejšími účastníky, např. bývalým spolkovým kancléřem Helmutem Schmidtem, bývalým prezidentem Spolkového kriminálního úřadu Horstem Heroldem nebo Waltrude, vdovou po Hansu Martinovi Schleyerovi, doplňují hrané scény.