Carice van Houten je k sežrání. Film místy hraje trochu na efekt, ale líbilo se mi, jak jsou podané zmatky na konci války - hrají tam roli zášť, msta, nepochopení apod.
Od Robocopa,přes Základní instinkt,po Černou knihu.P.Verhoeven je režisér prvotřídních kvalit se zřetelným příklonem k evropskému pojetí filmařiny.Což dokazuje i v Černé knize,která je mnohdy ironickým pohledem na deformující se charakter lidí, kteří jsou pod tlakem událostí,v tomto případě za 2.světové války,ochotni udělat ledacos-šéf odboje je ochoten obětovat 40 lidských životů za život syna(vždyť jde o židy),kapitán wehrmachtu se zamiluje do židovky,nacistická děvka zachraňuje život člence odboje.Celým filmem se takovýchto ironických hrátek děje dost,je jen nutné je "vystopovat".Právě tady se prokazuje mistrovská práce Verhoevena,kdy nám je vše pečlivě ,se slušnou dávkou napětí,předkládáno jako dobře do sebe zapadající skládačka.Finální rozuzlení-kdo je zrádce-je záměrně protahováno,jako kdyby vás natahovali na skřipci a vy se už nemůžete dočkat,aby to skončilo.Zajímavým aspektem filmu je syrovost erotických scén a scény ponížení (kontejner sraček na hlavu hrdinky),čímž se Verhoeven liší od jiných,podobně zpracovaných filmů (např.Pianista od R.Polańského),které se vydaly cestou zobrazení barbarských a zrůdných činů této doby v naturalistické (a tím pádem hodně krvavé)podobě.Čímž nechci,aby to vyznělo,že v Černé knize nepadne výstřel.Padne a scény umírajících židů na lodi,která je má odvézt do svobodného pásma,jsou ty,které hovoří jako "jedna scéna za všechny".Vyjádřeno jedním slovem-jatka.Židovská struna je pak rozbrnkávaná po celou dobu filmu a to není náhoda.Varovný prst,prostřednictvím tohoto filmu,je jasně vztyčený a určitě není náhodou,že právě v současné době.