Plukovník Redl

V 80. letech minulého století se István Szabó proslavil volnou trilogií psychologicko-historických filmů, v nichž zkoumal vztah jedince a moci v soukolí zásadních dějinných událostí 20. století. Mezi snímky Mefisto a Hanussen (1988), které se dotýkají nástupu fašismu, nacistické ideologie a jejího vlivu na člověka a jeho ambice, pak natočil titul Plukovník Redl, v němž se vrací na počátek 20. století, do období doznívající slávy Rakousko-Uherska a sleduje jeho pád. Kromě zázemí velkých mezinárodních koprodukcí tyto snímky spojuje také osobnost rakouského herce Klause Marii Brandauera, pro kterého se stala spolupráce s Istvánem Szabóem výrazným mezníkem v jeho filmové kariéře. Brandauer bravurně ztvárnil všechny tři titulní hrdiny, jejichž předobrazem jsou většinou skutečné historické postavy. Každá z těchto rozporuplných osobností podřídila život kariéře a pro získání úspěchu byla ochotna obětovat téměř vše včetně morálky. Hrdinové zároveň mají i své temné stránky, které se jim stávají osudnými.
Ukázkový portrét kariéristické touhy po moci a napínavé konspirační drama Plukovník Redl se v zásadě neopírá o historické dokumenty, ale inspiruje se především provokativní divadelní hrou britského dramatika Johna Osborna A Patriot for Me (Můj vlastenec, 1965). Ta sice vychází ze skutečného příběhu ambiciózního vojáka rakousko-uherské armády Alfréda Redla, ale více než historickým faktům věnuje pozornost proměně člověka, který touží po vzestupu a společenském uplatnění. Skandál, který se strhl, když bylo odhaleno, že tento přední vlastenec a vysoký vojenský činitel je zároveň ruským špehem, byl jednou z bezprostředních příčin vypuknutí 1. světové války.
Scénář psal Szabó společně s Péterem Dobaiem přímo na tělo Brandauerovi: „Mefisto chtěl zůstat takový, jaký byl. Redl se snaží být jiný, než byl dřív. A mě zajímá dvojtvářnost lidí a změny, které se s nimi stanou během jejich života. Snad právě proto jsme psali scénář pro Klause Mariu Brandauera, který se přerodí z Mefista v Redla, aby vytvořil druhou podobu charakteru a lidského typu," komentuje volbu herce režisér. Na barvitém pozadí rakouského dvora, nevěstinců, kaváren a kasáren sledujeme Redlovu závratnou armádní kariéru i jeho soukromý život, plný milostných zklamání a frustrace. Redl je zde vykreslen jako nejednoznačná postava, neustále svádějící boj s nepřejícím světem i sebou samým. Zapírá svou chudou rodinu, tají svou - pro danou dobu nepřípustnou - homosexualitu, milostný poměr s vdanou ženou i částečný židovský původ. Ovšem vinou vlastních komplexů se nemůže stát ničím víc než obětí dějinných událostí.
Nutno dodat, že Brandauer neměl lehkou úlohu: musel se vypořádat s omezením, které s sebou přinášela důstojnická uniforma a vojenské chování a převážnou část svého projevu soustředil do mimiky obličeje. (Letní filmová škola)