Corazón iluminado

Hrdina se po dvaceti letech vrací do svého rodného města, aby zde navštívil vážně nemocného otce. Na místě zjistí, že jeho první láska, která – jak si alespoň myslel – zemřela při společném pokusu o sebevraždu, stále žije. Během pátrání po stopách svého ztraceného mládí narazí na jinou ženu, která v něm probudí stejně bezmeznou touhu jako jeho bývalá dívka.

Předkládáme komentář Hectora Babenka, jenž ke svému snímku, který v rámci letošní Letní filmové školy uvede, zaslal. „Jednoho dne se náš hrdina probudí a zčistajasna palčivě pocítí, že se jeho život kvapně chýlí ke konci. O něco později, poté, co se podrobil transplantaci kostní dřeně, vstupuje do jeho nemocničního pokoje jiný muž, oděný v bílém plášti, který svému pacientovi sdělí následující: >>My tady v nemocnici sice spoléháme pouze na vědu, ale má zkušenost mi napovídá, že se z toho dostanete a že v sobě naleznete sílu uskutečnit svůj největší životní sen.<< Hrdina si v reakci na tato slova začíná klást následující otázky: Co je vlastně mým největším, nejsilnějším a nejupřímnějším přáním? Po odpovědi se začne pídit v zasutých hlubinách paměti a přitom narazí na zapomenuté střípky ze své minulosti. Za pomoci těchto útržkovitých vzpomínek se snaží zrekonstruovat svůj životní příběh. Ze zlomků vlastní minulosti, jež odolaly zapomnění, tak sestaví sled událostí, jež nejsou ani pravdivé, ani smyšlené, a takto vytvořený příběh nakonec sepíše. Po svém uzdravení se rozhodne takto vytvořené osudy vyprávět, a to hlavně proto, aby konečně zapomenul na nešťastné okamžiky a mohl začít nový život. Tento muž se ze všech sil snaží, aby výjevy z minulosti odpovídaly co možná nejvěrněji pravdě. Nakonec se mu dílo přece jen podaří a na svět přichází film Osvícené srdce...“ Děj snímku se odehrává v šedesátých letech v jihoamerickém přímořském letovisku. Sedmnáctiletý dospívající Juan Ludz se dostane do ostrého střetu se svým otcem ohledně existence posmrtného života, kterou se mladík horlivě snaží dokázat. K tomuto účelu uspořádá fotografickou podívanou, během níž má být zachycen otisk lidské duše. Krátce nato Juan potkává svou první lásku − Anu. Pod vlivem vášnivého milostného vztahu se dvojice rozhodne přijít s veřejným důkazem existence duše, v jehož průběhu má být Anina tvář zalita kruhem světla a následně reprodukována… Mezitím uplyne dvacet let. Juan se budí v letadle, kterým cestuje za vážně nemocným otcem. Ve svém rodném městě se dozvídá, že Ana žije. Juan začne po své dávné lásce horlivě pátrat.

Během šestnácti natáčecích týdnů štáb postupně vystřídal 60 různých lokací v argentinské metropoli a na předměstích Mar del Plata, letoviska vzdáleného zhruba 400 km od Buenos Aires, v němž režisér Hector Babenco strávil své dětství. Natáčení se uzavřelo v říjnu 1997 v Riu de Janeiro. Film Osvícené srdce vychází z autobiografického námětu samotného režiséra, který na scénáři spolupracoval s argentinským spisovatelem Ricardem Pigliou.

(David Čeněk, LFŠ 2007)