martin-mickey-stusak
36 556 bodů •
8
Alfred Hitchcock a jeho jediné filmové drama ze soudního prostředí, krapet okořeněné romancí, se kterým on sám nebyl nijak zvlášť spokojen. Po tolika letech se dá ale říct, že svým způsobem uzrál k brilantnějšímu pohledu. Snímek je poznamenán sporem a naschvály mezi Hitchcockem a producentem Davidem O. Selznickem, který stál za většinou Hitchcockových snímků, čímž byl za ně plně zodpovědný. Hitchcock měl neustále připomínky ke scénáři a nelíbilo se mu ani obsazení, čímž opět potvrdil svůj přísný perfekcionismus. Selznickovi se zase nelíbilo zdlouhavé a tím pádem i prodražující se natáčení. To nakonec vyústilo až k ukončení jejich vzájemné spolupráce, ale to je už jiný příběh. Vlivem naprosté Hitchcockovi profesionality to však na snímku v žádném případě není znát. Po úvodních titulcích se na nic nečeká a hned se rozehrává scéna zatýkání půvabné vdovy Maddaleny Anny Paradine s obviněním z otravy svého manžela. Scéna je prezentována s patřičnou noblesou a decentností, jak se na takový film své doby sluší a patří. Následuje postupné představování základních postav příběhu. Někteří svůj charakter už mají pevný, někteří ho postupně budují. Do centra dění se dostává především právník Anthony Keane, který na požádání přijal obhajobu. První polovina snímku se tedy postupně připravuje na hlavní událost a tím je soudní přelíčení, které zaplňuje druhou polovinu stopáže, kde o dialogové napětí není nouze. Soudní dramata mají vždy své ucelené kouzlo právě v dialozích a tady to Hitchcock ještě posílil zajímavými kamerovými záběry. Nejvíce vyčnívá, po technické stránce nejsložitější, záběr na přicházejícího svědka Louise Jourdana vytvořený obratným otáčivým pohybem. Staticky zároveň zabírá detailní tvář obviněné zdráhající se po procházejícím svědkovi za jejími zády jenom očkem pohlédnout. Soudní přelíčení má svá specifika a budovat napětí se daří. Jen to omšele přetíná ona romance, se kterou se nijak zvlášť nepracovalo, takže spíše vyznívá rušivým a zbytečným dojmem. No, ale těžko říct, jak to vypadalo v původní tříhodinové verzi, která se údajně ztratila. Tam to určitou logiku v rámci děje mít mohlo. Přesto všechno se v dnešní době i tak jeví snímek jako skutečně zajímavý a po technické stránce prostě vynikající. Prostě Hitchcock. P.S. Za pozornost stojí i závěrečná scéna dialogu mezi soudcem a jeho manželkou u nich doma, snad při večeři, mající jistý moralizační aspekt. “Copak nás život netrestá dost?” ptá se soudce jeho manželka s myšlenkou o té jediné správné spravedlnosti světa. Soudcův nemilosrdný ortel, u kterého až zamrazí, je však jasný.