liborek_
7 283 bodů •
6
Kolem sedící diváci vzrušeně reagovali na každou napínavější akci, já jsem však první 3/4 filmu přemáhal zklamání. V hollywoodském stylu natočený film, který by mohl nést podtitul "maďarská revoluce 1956 v kostce", je totiž poskládaný ze všech myslitelných klišé, které kdy film tohoto žánru nabídl. Celý příběh je postavený na vztahu populárního sportovce Karcsiho Szabóa a revolucionářky Viki. Scénář se drží banálního postupu - Asertivní Karcsi spatří nadšenou revolucionářku, která ho nejprve pohrdlivě odmítá, ale v napjaté atmosféře doby a pod tíhou okolností se do sebe zamilují. Nic nesmí chybět - polibky, když v pozadí projíždějí tanky, milostná scéna v bytě rodičů, prudící matka... Banální je i zobrazení vlastní revoluce. Zkratkovitý popis jejího počátku, nepříjemně efektní průběh bojů, který zatlačuje historické souvislosti ve prospěch vybuchů, pohledů na zmrzačené končetiny a nepřirozeně stříkající krev... To vše podáno neinvenčně a chabě podepřeno snadno předvídatelnými epizodami, jako je např. ta s Karcsiho bratrem a pistolí... Je to škoda, protože tak silné téma by si zasloužilo vynalézavější a ne tak prostřední zpracování. Vše zachraňuje úchvatná závěrečná čtvrtina, která se konečně zaměřuje na onen slavný olympíjský zápas ve vodním pólu mezi Maďarskem s SSSR, i když ani zde si tvůrci neodpustili trapně efektní proud krve, která po úderu agresivního sovětského borce do Karcsiho hlavy zbarví vodu v bazénu do ruda - tady to nelze brát ani jako symbol... Nicméně zápas samotný, prostřihávaný do okupací zmítaného Maďarska a posléze do útrob budovy státní policie, bere dech a já si můžu jen trpce pozvdechnout - Proč se v podobném duchu neodehrával celý film? Proč ty banality a kostrbatě popisný úvod, proč ten kvazihollywoodský styl? Krisztina Goda si vzala velké sousto.. 3 a 1/2*