Články o Armagedon

Hollywood milujeme pro vyprávění velkých příběhů, jejichž aranžmá už v počátcích kinematografie ovlivnilo většinu světových trhů. Dějiny tohoto klasického vyprávění jsou dýchajícím organismem, který se proměňuje na základě svých zkušeností, ale zůstává věrný tradicím i hluboko ve své postklasicistní éře. Pokud chceme vysledovat opakující se rysy a přidružené významy, můžeme se zaměřit třeba na katastrofický žánr, který příkladně naplňuje základní formální funkce těchto příběhů. Možná jste si ostatně všimli, že všudypřítomná destrukce v dílech Rolanda Emmericha a dalších tvůrců většinou směřuje také k jednomu důležitému osobnímu cíli postav, konkrétně k rehabilitaci ohroženého heterosexuálního páru a obnovení protagonistova statusu quo.

Michael Bay je osobitým tvůrcem akčního filmu, jehož fanoušci často dostávají to nejlepší z popkulturní zábavy. Jeho tvorbu vystihují stylizované záběry, postavy, jejichž úkolem je hlavně vypadat dobře, a inscenování ikonických obrazů, které přerušuje zběsile nastříhaná akce. Bayovy filmy možná nejsou dokonalé, každopádně odvádějí dobrou práci v tom, že vypadají dobře. Jeho oblíbený styl je s námi od devadesátých let, v nichž natočil většinu svých ikonických děl. Jeho poslední snímky typu Ambulance či Transformers: Poslední rytíř sice dávají tušit, že nejlepší léta má král devadesátkové akce za sebou, minimálně pět jeho filmů si ale zaslouží pravidelně připomínat.

Kdo miluje, má moc. Blížící se svatý Valentýn je možná v dnešním komerčním klimatu jen vnucovanou kulisou k utrácení a prezentaci svého šťastného soukromí na sociálních sítích, ale síla nejhlubšího lidského citu se vymyká pouhému kalendářnímu gestu. Zamilovaným mnohdy některá vyznání a skutky nepřipadají až tak kýčovité, jak se mohou jevit odtažitějším divákům. I kinematografie „červené knihovny“ ostatně ráda tlačí na pilu v emocích a romantické příběhy předkládá se záměrem rozplakat i Ebenezera Scrooge a jemu podobné. Určitě se to týká těchto třinácti filmů, v nichž tvůrci až melodramaticky vypráví o lásce v různých epochách, společenských vrstvách i žánrech, jež uslzenou a skrznaskrz poctivou romanci dotváří. A my jim stejně nemůžeme odolat.

Astrofyzik Neil deGrasse Tyson je ve svém oboru kapacita, na jejíž názory občas dají i poučení filmaři. James Cameron například pro vydání na domácí nosiče digitálně sáhl do svého Titanicu a na Tysonův apel pozměnil noční oblohu, jejíž souhvězdí v kinech zkrátka neodpovídala tomu, co lidé mohli spatřit roku 1912 v severním Atlantiku na potápějící se lodi. Tenhle vědec je zarputilým nerdem, jenž si ale umí vychutnat i vědecky mizerné filmy. Poslední snímek Rolanda Emmericha Pád Měsíce (Moonfall) na něj byl ale příliš.

Být fotogenický a mít herecký talent jsou široké pojmy a každý nemůže před kamerou působit jako Robert Redford či Alain Delon. Z některých slavných tváří čiší bázeň, strach a děs, čehož schopní režiséři samozřejmě dokážou kreativně využít. Říct o herci, že svým pohledem nahání hrůzu, rozhodně nemusí být nic negativního či dokonce urážlivého. Spousta rolí to ostatně vyžaduje a následujících jedenáct mužských osobností umělo či stále svede své rysy a grimasy vyvléct z komfortu, jaký si obvykle spojujeme se sledováním charakterních hvězd stříbrného plátna. Být zneklidňujícím hercem bývá cool nejen v hororech a tito pánové jsou toho nehynoucím důkazem.

Tento týden vstoupil do českých kin katastrofický snímek Twisters, v němž sympatičtí hrdinové po téměř 30 letech od prvního dílu Twister znovu bojují proti ničivým tornádům. Do kinosálů tak po delší době dorazil vysokorozpočtový katastrofický snímek plný digitálních triků, velkolepých akčních scén a ničení všeho možného. A to je nejlepší čas si připomenout, jaké další podobně zábavné a povedené snímky se v tomto žánru urodily.

Příběh Bruce Willise a Armageddonu, který je z finančního pohledu druhým největším hitem jeho kariéry, začíná roku 1997 u Disneyho zařízlé komedie Broadway Brawler (Rváč z Broadwaye). Hvězdný herec v polovině natáčení projevil nespokojenost s tvůrčím týmem a poté, co se utratilo čtrnáct milionů dolarů, se projekt odpískal. Willisovi hrozila žaloba a souhlasil s účastí ve třech Disneyho produkcích. První v pořadí byl roku 1998 právě bláznivý sci-fi akčňák, v němž vrtaři zachrání Zemi před nárazem meteoritu. Přestože slavný herec ze Smrtonosné pasti a Pulp Fiction obdržel jen zlomek své běžné výplaty, před štábem dle producenta Jerryho Bruckheimera opakovaně projevoval svou štědrost.

Hororová sci-fi série Tiché místo (A Quiet Place) vzala publikum do rok a půl vzdálené postapokalyptické budoucnosti, kdy zbytky lidstva v úkrytech přežívají pod jednou zásadní podmínkou. Nesmí vydat ani hlásku, jinak je nelítostní mimozemští vetřelci s extrémně vyvinutým sluchem zbystří a nedají jim šanci. Dosavadní dva díly s Emily Blunt od režiséra Johna Krasinskiho si vedly dobře a prostor dostává dějový prequel s názvem Tiché místo: První den (A Quiet Place: Day One), který v prvním atmosférickém traileru znázorňuje počátek osudové invaze. V českých kinech se film s Lupitou Nyong'o (12 let v řetězech) představí od 27. června.

Americký astrofyzik a popularizátor vědy Neil deGrasse Tyson tvrdí, že katastrofický film Moonfall (2022) Rolanda Emmericha překonal Armageddon (1998) jako vědecky nejnepřesnější film.

Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.