Zajímavosti 42
- V sekvenci Grandhotelu Potěmkin, kde jsou vidět zkřížené sovětské a východoněmecké vlajky, je východoněmecká vlajka vzhůru nohama (černý pruh by měl být nahoře); možná šlo o záměrnou chybu tvůrců filmu.
- Na ceduli, která by se objevila při odjezdu ze Západního Berlína na východní stranu Braniborskou bránou, by stálo „Nyní opouštíte britský sektor“, protože tato oblast byla od roku 1945 v britské okupační zóně. Proto by také všichni spojenečtí pohraničníci nebo poslanci, s nimiž by se postavy během filmu setkaly, byli Britové, a nikoliv Američané.
- Schlemmer nazývá svého bývalého nadřízeného v SS „Herr Oberleutnant“. SS neměla žádnou hodnost Oberleutnant a její příslušníci si navzájem neříkali Herr. Oberleutnant byla hodnost německé armády. Odpovídající hodnost SS byla Obersturmführer. V německé (dabované) verzi ho Schlemmer správně oslovuje „Obersturmführer“.
- Ve scéně, kdy východoberlínská policie pronásleduje Ottu, je jejich auto francouzská Simca Aronde. Ve scéně automobilové honičky je auto, kterým jedou Rusové, Moskvič-402 vyrobený Sověty. MacNamarovo auto je (západo)německý Mercedes Benz 300D.
- Italské cenzurní vízum č. 36865 doručeno 21. února 1962.
- Zatímco doktor Bauer vyšetřuje Scarlett Hazeltineovou, píská si Wagnerovu Ride of the Valkyries (Jízda valkýr) a pak Phyllis MacNamarové dodá, že právě teď zmeškal první dějství opery „VALKYRIE“, protože Phyllis volala na pohotovost. Když doktor Bauer krátce nato pokračuje v pískání Jízdy valkýr, propukne manželská hádka mezi Phyllis a C. R. MacNamarou, v níž obviní svého manžela z jeho neustálé nevěry. Ve druhém dějství Wagnerovy opery se odehrává velmi podobná scéna této hádky, v níž bohyně Fricka obviňuje svého manžela Wotana z nevěry. Doktor Bauer tak přichází právě včas na druhé dějství opery ve více než jednom smyslu. Kromě toho by použití tohoto dílu mohlo být také narážkou na ZÁVĚŤ DR. MABUSE, na jehož začátku stejně veselý inspektor Lohmann poznamenává, že právě propásl první dějství „VALKÝRIE“, když si píská melodii Jízdy valkýr. Billy Wilder se v německém filmovém průmyslu pohyboval až do počátku 30. let, kdy byl natočen film THE TESTAMENT OF DR. MABUSE.
- Connie Stevens byla zvažována pro roli Scarlett Hazeltine.
- Pro Jamese Cagneyho to byl nejhorší zážitek kvůli chování Horsta Buchholze, který si chtěl ukrást každou scénu, kde byl, a také kvůli způsobu režie Billyho Wildera.
- Přestože se spolu nikdy nehádali, James Cagney a Billy Wilder se neměli příliš v lásce. Cagney považoval Wildera za diktátora a po natáčení se dozvěděl, že ani Wilder si ho neváží.
- Důvod, proč Cagney říká pohraničníkům, aby „vrátili prázdné“, když jim dává šest balení, je ten, že v té době se lahve myly, recyklovaly a znovu plnily produktem pro další prodej. Lahve nebyly považovány za jednorázové a vybíraly se zálohy, aby se spotřebitelé povzbudili k jejich vrácení a mohli je znovu použít.
- Při pokusu o návrat do Západního Berlína je auto, ve kterém jede James Cagney, pronásledováno jiným autem. Cagney se ptá řidiče, co je to za auto. Řidič mu řekne, že je to Nash z roku 1937, což byl vůz, který se používal v gangsterských filmech z konce 30. a začátku 40. let.
- Hlas hraběte von Droste Schattenburga (na plátně ho hraje Hubert von Meyerinck) patří Sigovi Rumanovi.
- Zařazeno mezi 500 filmů nominovaných na 100 nejvtipnějších amerických filmů, které v roce 2000 sestavil Americký filmový institut.
- Většina natáčení v Berlíně byla téměř dokončena, když v neděli 13. srpna 1961 východní Němci postavili Berlínskou zeď. Herci a štáb se museli s velkými náklady přesunout do Mnichova, aby dokončili zbytky natáčení. Stavba zdi však nyní učinila většinu příběhu neaktuální, protože lidé už nemohli procházet přes hranici mezi východem a západem tak snadno, jak to příběh zobrazoval, a tak bylo narychlo napsáno úvodní vyprávění, kde Cagney vysvětluje, že události v příběhu se odehrály v červnu předchozího roku a před postavením zdi.
- V „Grand hotelu Potěmkin“ hraje kapela píseň „Ano, nemáme banány“ (samozřejmě v němčině). Tato píseň je použita v předchozím filmu Billyho Wildera, "Sabrina" (1954).
- Aby Otto Piffl (Horst Buchholz) měl problémy, dá mu James Cagney kukačkové hodiny, které hrají starou anglickou píseň „Yankee Doodle“, což způsobí, že Buchholze zatkne východoněmecká policie. Cagney hrál hlavní roli ve filmu "Yankee Doodle Dandy" (1942), příběhu George M. Cohana, skladatele písně „Yankee Doodle Dandy“.
- Billy Wilder donutil Jamese Cagneyho natočit více než 30 záběrů jedné scény, protože Cagney neustále říkal „kabát a pruhované kalhoty“ místo „ranní kabát a pruhované kalhoty“.
- Režisér a scénárista Billy Wilder si zřejmě oblíbil vtip, v němž Američan mluví s Němcem a označuje ženská prsa za „zvonkohru“. Ve filmu "Stalag 17" (1953) mluví Robert Strauss se Sigem Rumanem. Ve filmu "Raz, dva, tři" je to Red Buttons, který se ptá německé sekretářky.
- Anglické hlasy Paula Bös (Krause) a Jaspara von Oertzena (Haberdasher) namluvil John Banner.
- Film byl v letech 1962-86 ve Finsku zakázán, protože panovaly obavy, že poškodí finsko-sovětské vztahy. Finská rada pro klasifikaci filmů nakonec povolila jeho promítání ve Finsku v roce 1986.
- Kromě písně „Yes, We Have No Bananas“ si Billy Wilder vypůjčil i vrcholné přehození výhybky z filmu "Sabrina" (1954), a to až po klobouk a deštník. Piffl jede do Londýna místo MacNamary, stejně jako Linus Larrabee jede do Paříže místo Davida Larrabeeho.
- Braniborská brána hraje v tomto filmu poměrně významnou roli. Ta byla spolu s ostatními částmi hranice mezi Východním a Západním Berlínem uzavřena 13. srpna 1961, tedy jen několik měsíců před uvedením tohoto filmu.
- Stavba Berlínské zdi během natáčení filmu značně poškodila jeho marketing v Německu. Film byl německým publikem velmi špatně přijat a během svého prvního uvedení měl minimální úspěch.
- Na přední straně scénáře Billyho Wildera a I.A.L. Diamonda stojí: „Tato skladba musí být hrána jako ‚molto furioso‘. Doporučená rychlost: 110 mil za hodinu - v ostrých zatáčkách - 140 mil za hodinu na rovinkách. “
- Red Buttons v malé roli poslance napodobuje Jamese Cagneyho.
- Kapelníka ve scéně v hotelu Potěmkin hraje neherec Friedrich Hollaender, významná postava berlínské kabaretní scény 20. let a mimo jiné autor písně „Kopf bis Fuss“/„Falling in Love Again“. Hollaender v době nacismu uprchl do Hollywoodu a pracoval na mnoha filmových hudbách, předtím spolupracoval s Wilderem na hudbě k filmu "Sabrina" (1954). Hollaender (v mnoha amerických filmech byl uváděn jako „Frederick Hollander“) spolupracoval s Wilderem také na filmu „A Foreign Affair“ z roku 1948 a objevil se v něm jako pianista Marlene Dietrichové.
- Když James Cagney řekne Ottovi, že musí dát manželům svatební dar, Scarlett tvrdí, že Ottovi přátelé jim žádné dary nedali, ale místo toho poslali peníze nezaměstnaným sběračům bavlny v Mississippi. Cagney byl mnoha pravicovými konzervativci obviňován ze sympatizování s komunisty, protože ve 30. letech posílal peníze stávkujícím dělníkům v bavlnářství.
- Když Billy Wilder pracoval pro Paramount, často se dostával do konfliktu s vedoucím pracovníkem studia jménem Y. Frank Freeman. Freeman pocházel z Georgie a často se chlubil svými rozsáhlými akciemi Coca-Coly. Tento vztah byl jednou z inspirací pro tento projekt.
- Pamela Tiffin měla údajně problém hrát s tak zkušenými umělci. Podle legendy jí pomohl James Cagney, který jí dal slavnou radu o herectví: „Vejdi do místnosti. Posaď se. Podívej se tomu druhému do očí a řekni pravdu.“
- Když se Phyllis zeptá svého manžela na kombinaci k trezoru, C. R. MacNamara křikne zpět 22-5-17. To je shodou okolností datum velkého požáru Atlanty v roce 1917, kde sídlí společnost Coca-Cola.
- Při sledování tance „blondýnky“ v hotelu Potěmkin si jeden z Rusů sundá botu a bouchne s ní do stolu. Bouchání nakonec způsobí, že fotografie Nikity Chruščova vypadne z rámečku a odhalí obraz Josefa Stalina za ní. Chruščov si jednou slavně sundal botu, aby bouchl do pódia během projevu v OSN.
- V jednu chvíli James Cagney říká: „Kéž bych byl v pekle se zlomenými zády.“ Tuto větu použil Billy Wilder nejméně ve dvou svých předchozích filmech. Humphrey Bogart říká stejnou větu ve filmu "Sabrina" (1954) a Akim Tamiroff říká její mírnou obměnu: „Kéž bych byl v černé jámě se zlomenými zády“ ve filmu "Five Graves to Cairo" (1943). Ray Walston později tuto větu zopakuje ve filmu "Líbej mne, hlupáčku" (1964).
- V jednu chvíli MacNamara, kterého hraje James Cagney, vyhrožuje Ottovi půlkou grapefruitu. To je odkaz na klasickou scénu z filmu "Veřejný nepřítel" (1931), v níž James Cagney jeden z nich vrazil Mae Clarkeové do obličeje.
- V autobiografii Jamese Cagneyho se píše, že Horst Buchholz byl jediným hercem, se kterým opravdu nerad pracoval, protože nespolupracoval a pokoušel se o nejrůznější scénáristické kousky, což Cagney korigoval na Billym Wilderovi. Kdyby Wilder Buchholze pevně nerežíroval, Cagney prohlásil, že „by Buchholze nakopal do zadku, což bych v několika momentech udělal velmi rád“.
- Film byl znovu uveden v roce 1985 ve Francii a Německu. V Německu byl přijat s nadšením a na velkém venkovním promítání v Berlíně se dočkal velkolepé reprízy. Současně byl vysílán také v televizi. V berlínských kinech strávil film jeden rok.
- Když se Billyho Wildera v roce 1974 ptali, proč natočil film o Coca-Cole, odpověděl: „Prostě si myslím, že Coca-Cola má být vtipná. A když ji piju, připadá mi ještě vtipnější.“
- Poté, co se dozví, že je Scarlett těhotná, James Cagney si posteskne: „Matko milosrdenství, je tohle konec Rica?“ To byla slavná hláška Edwarda G. Robinsona z filmu "Malý Caesar" (1931).
- James Cagney měl z natáčení tohoto filmu tak negativní zážitek, že se na 20 let stáhl z filmů až do své epizodní role ve filmu "Ragtime"(1981).
- Berlínská zeď se začala stavět v noci 13. srpna 1961, a to přímo přes kulisy na Brandenburger Tor. Tým, který ráno zjistil změnu, se musel přesunout do Mnichova, aby natočil zbývající scény na parkovišti Bavorských filmových ateliérů, kde musela být postavena kopie spodní poloviny Brandenburger Tor.
- V jedné z prvních scén začne MacNamara vyjednávat se třemi Rusy, kteří mu nabídnou kubánský doutník. Rusové MacNamarovi sdělí, že mají obchodní dohodu: „My jim posíláme rakety, oni nám doutníky.“ To, co bylo napsáno jako vtip, se později ukázalo jako pravda - během jednoho roku (říjen 1962) byly na Kubě objeveny ruské rakety.
- Joan Crawfordová (v té době členka představenstva společnosti PepsiCo) telefonovala režisérovi Billymu Wilderovi, aby protestovala proti spojení filmu s Coca-Colou. Wilder poté přidal závěrečnou scénu, v níž si James Cagney kupuje čtyři lahve Coly z automatu. Poslední láhev z automatu není Cola, ale jiná značka... Pepsi.
- Film vykázal ztrátu 1,6 milionu dolarů. V amerických ani německých pokladnách si nevedl dobře, protože příběh působil v roce 1961, kdy byla postavena Berlínská zeď, mnohem hrozivěji.