Kdo jste zamlada četli Nepraktu a Švandrlíka, jistě si vybavujete, jak se žáci Kopyto a Mňouk vypravili do kina na nepřístupný film a byli potupně vyhozeni při pokusu o překonání vstupu do kina přes okénko WC. I tato literární reflexe (podobně jako skeč Včera, dnes a zítra-V sobotu večer, v neděli ráno se skvělou Ivou Janžurovou) dokládá, že italská kinematografie (především Vittorio de Sica, ale i Federico Fellini) měla i v kinech jinak ostražitě střeženého socialistického Českoskovenska poměrně prominentní postavení. I když zrovna tento film není žádný zázrak. Kopyto a Mňouku, o žádnou třeskutou erotiku jsme nepřišli ...
