Stejně jako Mary Pickfordová, jejíž Zpěvačkou z ulice zahájil Ernst Lubitsch své americké působení, i společnost Warner Brothers od něj očekávala strhující výpravnou produkci podobnou těm, s nimiž měl takový úspěch v Evropě. Inspirován Chaplinovým filmem "Pařížská maitresa" , Lubitsche zajímal nový styl (slovy Majakovského) prostých malých skutečností, směřujících k obrovskému emocionálnímu napětí. Dokonale totiž odrážel proměnu společenského prostředí Ameriky, jež ve své materiální hojnosti spěla ke svobodomyslnějšímu pojetí morálky. Za námět si zvolil stejnojmennou divadelní hru Oscara Wilda, jež si pohrává s morálními poklesky a společenskou bezúhonností vyšších londýnských vrstev. Na poměrně jednoduchém dějovém půdorysu manželské krize vzniklé z domnělé nevěry Lubitsch rozehrává v úsměvném duchu řadu situací výhradně pomocí obrazu.
Herci a tvůrci 26
Dodatečné informace
Lady Windermere's Fan
El abanico de Lady Windermere
Il ventaglio di Lady Windermere
Lady Windermeres Fächer
L’Éventail de Lady Windermere
O Leque de Lady Margarida
Ta kleismena heili
Zajímavosti 6
- Jack L. Warner si údajně hlasitě stěžoval, že koně na dostihovém závodišti běží špatným směrem. Ernst Lubitsch ho musel informovat, že dostihoví koně běží po směru hodinových ručiček, protože se děj filmu odehrává v Británii.
- 28. března 2008 uvedla skladatelka Yati Durant v Kolínské filharmonii v Německu premiéru nové partitury pro klarinet, klavír, smyčcové kvarteto a elektroniku. Skladba vznikla na objednávku Kolínské filharmonie a Generálního konzulátu USA.
- Hra měla premiéru v Londýně v roce 1892 a na Broadwayi v New Yorku 5. února 1893. Na Broadwayi se hra dočkala tří repríz, poslední v roce 1946.