Name: Memories
Released: 1995
Duration: 113 min
Rating: 78
Cast: Tsutomu Isobe, Kôichi Yamadera, Shôzô Îzuka, Shigeru Chiba, Gara Takashima

Pete69

34 482 bodů 12. 3. 2023

Japonská animace a fantazie scénáristů je prostě skvělá a toto je rozhodně jeden z nejlepších animáků, které jsem doposud viděl. 3 příběhy, jeden si dokonale pohrává s představivostí diváka, druhý je realističtější a skvěle animovaný a třetí děsivý a stručný.. velká paráda.

junxi91

6 913 bodů 26. 5. 2023

Asi jsem od toho čekal více, protože ten první příběh mě příliš nebavil, druhý byl o něco lepší. První příběh nese název „Magnetická růže“. Je to taková trošku slátanina o nákladní lodi Corona, která slouží pro záchranu lodí v hlubokém vesmíru. Corona se vydává na misi a narazí na nouzový signál. Ten ji přivede k vraku vesmírní lodi, obíhající obří vesmírnou stanici. Dva inženýři z posádky, Heintz a Miguel, vstoupí dovnitř, aby loď prozkoumali. Uvnitř objeví opulentní interiér ve stylu evropské opery a několik zařízených pokojů, ale žádné známky života. Postupně se jim povede zjistit, že stanice patřila kdysi slavné operní divě Evě Friedel, která zmizela po vraždě svého snoubence a zpěváka Carla Rambaldiho. Oba inženýři se rozdělí a hledají zdroj signálu, při tom narazí na paranormální jevy, podivné zvuky a obrazy Evy. Miguel nejde ve sklepě stanice rozbité piáno, což je také zdroj nouzového signálu. Začne mít halucinace, ve kterých k němu přiběhne Eva a políbí jej. Heintz najde divadelní jeviště a také se sejde s Evou, která jej bodne, jakmile se k ní přiblíží. Heintz ochrne a začne znovu prožívat nepříjemnou vzpomínku, zahrnující jeho manželku a dceru Emily. Iluze zmizí a objeví se Eva, která získá podobu jeho ženy a řekne mu, že nikdy neodejde. Heintz spěchá zachránit Miguela, kterého mezitím Eva svedla k tomu, aby si myslel, že je Carlo. Eva Heintzovi prozradí, že zavraždila skutečného Carla za to, že si ji nechtěl vzít a nutila ostatní, aby vypadali jako on. Heintze donutí znovu prožít smrt své dcery a téměř ho přesvědčí, aby se k ní připojil. Heintz však svodům odolá a střelí do masivního počítače, čímž odstraní hologram Evy. Mateřská loď Corona se potýká se silným magnetickým polem, které přichází ze stanice a přitahuje loď směrem k ní. Kapitán vystřelí ze silného energetického děla a tím se dostane do kaverny. Heintz je vyvržen se všemi Evinými oběťmi do vesmíru, zatímco Eva strašidelně zpívá vyděšenému publiku. Corona je rozdrcena a stává se součástí růžového útvaru, obíhajícího kolem stanice. Na závěr této divné povídky je vidět místo pobytu skutečné a zesnulé Evy, na kterém Eva romanticky mluví s Miguelem. Heintz je unášen vesmírem, a je stále naživu. No, byla to fakt blbost, tomuto příběhu dávám 2*. Druhý příběh se jmenuje „Smradlavá bomba“ a je o něco lepší. Laboratorní technik Nobuo Tanaka má chřipku a přenáší ji do práce. Kolegové mu doporučí, ať si vezme experimentální pilulky od jeho kolegy z laboratoře. Pilulky jsou však součástí programu biologických zbraní a reagují na očkovací protilátky proti chřipce v jeho těle. Tanaka začne uvolňovat smrtící pach a stane se chodící zbraní hromadného ničení. Usne v práci a jakmile se probudí tak zjistí, že všichni v laboratoři jsou mrtví! Incident nahlásí na velitelství, které mu dá pokyn, aby dopravil experimentální drogu do Tokia. Pach, který vydává, zabije všechny živé bytosti okolo něj, kromě rostlin, které pach naopak zdánlivě posiluje. Zápach proniká i přes plynové masky a NBC obleky. Zápach zabije všechny v prefektuře Yamanashi, včetně všech 200 000 obyvatel města Kofu. Nabuo pokračuje do Tokia na motorce a není si vědom toho, co způsobuje, zatímco zbytek země je v panice. Šéf výzkumné společnosti a japonská armáda usoudí, že Tanaka vypouští jedovatý plyn, a nařídí ho zabít. Japonská armáda se marně pokouší Tanaku zastavit, a způsobují tím akorát obrovské vedlejší škody na japonském venkově. Americká armáda, která celou situaci sleduje, využije situace a převezme operaci. Povolá jednotku NASA se skafandry, aby se pokusila Nobua zajmout živého. Nobou vleze do tunelu, nevědom si toho, že probíhá vojenská operace proti němu, a japonská armáda zničí část mostu a tunel za ním a tím jej uvězní uvnitř. Následně zapnou větráky s tekutým dusíkem s cílem Nobua zmrazit. Nobuo se vyděsí a povede se mu vypnout světla a větrné generátory. Z tunelu následně vyleze jen jedna osoba ve skafandru. Ta je přenesena na vojenské velitelství v Tokiu a všichni si myslí, že aspoň jeden voják to přežil. Pak si však tato osoba sundá skafandr a ukáže se, že to je Nabuo, který vypustí smrad a všechny zabije. Tato povídka byla lepší, dávám 4*. Třetí povídka se jmenuje "Kanonenfutr" a ta byla podle mě asi nejlepší - silně připomínala dystopickou společnost, která je v současnosti třeba v KLDR. Odehrává se v opevněném městě, které neustále s někým válčí a živobytí všech obyvatel závisí na údržbě a palbě z obrovských děl, která tvoří většinu města. Každá budova ve městě je vybavena děly různé velikosti, které umí střílet obrovské dělostřelecké granáty přes městské hradby. Hlavními hrdiny jsou chlapec, který fláká školu a matka mu domlouvá, aby se více snažil, a jeho zombie otec, který pracuje jako podřadný nabíječ děl. Město je obklopeno oblaky kouře, které vznikly palbou z děl. Ve zprávách se mluví o úspěšném bombardování nepřítele, ale neexistuje žádné vizuální potvrzení, že je to pravda a nebo že nějaký nepřítel vůbec existuje. Otec je obviněn z pracovní nehody a je donucen stát vedle děla bez ochranného vybavení, zatímco střílí. Chlapec se vrací domu ze školy a zase poslouchá ve zprávách kecy o zničení nepřátelského města. Pak si lehne do postele a sní o tom, že jednou bude vznešeným důstojníkem, který bude střílet z děl. Během spánku se ozve siréna civilní obrany a přes okno přejde modré světlo. Tak tohle byla velice nadčasová povídka, zobrazující ten největší hnus, odpornou militantní společnost plnou otroků, jak je tomu v KLDR a jíž brzy bude také ve fašistickém ruZácku.

kknk2

3 391 bodů 18. 5. 2024

Ke zhlédnutí Memories mě přiměl fakt, že k první „kapitole“ s názvem Magnetic Rose napsal scénář Satoši Kon. Jako vždy si i zde pohrává s realitou a nechybí ani tajemná protagonistka. I když tato část trvá jen 45 minut, připadala jsem si, že sleduji plnohodnotný film. 75 %
Zbylé dva příběhy postrádají takovou propracovanost – Stink Bomb mi silně připomínal kreslený vtip a Cannon Fodder chybí zápletka – upřímně bych se bez nich obešla. 60 %