La symphonie du silence

Bývalý zločinec se po letech vrací do Arménie jako bohatý, ale nevyléčitelně nemocný člověk. Rozhodne se nalézt duševní klid a jako majitel psychiatrické léčebny, kterou zakoupí, pomáhá místním pacientům. Jeho přítomnost se pro ně stává v trudomyslné atmosféře post-sovětské Arménie jistou nadějí.

Mel Divon, přezdívaný "Kondský cvok" (Kond je stará jerevanská čtvrť), se kdysi dopustil zločinu a byl odsouzen k trestu smrti. Aby se mu vyhnul, začal předstírat bláznovství a byl dán do psychiatrického ústavu, odkud se mu posléze podařilo uprchnout do Ameriky. Nyní je z něj úspěšný a bohatý byznysmen ve středních letech, na druhou stranu však trpí nevyléčitelnou chorobou. Přesto se vrací zpět do Arménie, aby podle slibu předal vdově po svém parťákovi podíl z tehdejší krádeže. Arménie, do které přijíždí, se však od jeho útěku značně změnila. Sovětský svaz už neexistuje, jeho země je sice samostatná, ale potýká se s následky války a ekonomické blokády, ztrátou lidské důstojnosti a samozřejmě s drsným kapitalismem. Nostalgie je však natolik silná, že se Mel rozhodne zůstat. Na jedné privatizační aukci zakoupí léčebnu duševně chorých, shodou okolností tu samou, do které byl kdysi umístěn. Ústav se pro něj stane útočištěm, kde se rozhodne věnovat duševní očistě své i ostatních, a přes skeptický přístup vedoucího ošetřovatele se pokusí vnést do života pacientů více světla.

Symfonie ticha byla prvním arménským filmem, který byl nominován na Oscara, i když do hlavní soutěže se již nedostal. Pro své balancování mezi realistickým a ireálným bývá občas přirovnávána k poetice filmů Federika Felliniho. Čaldranjan k tomu sám poznamenává: „Blázni jsou mí hrdinové. Žijí mezi realitou a nereálným, což je příčinou konfliktu s vnějším světem, který sám nevnímá nic jiného než striktní realitu. Můj hrdina se uzavřel do své imaginace a vytvořil si utopistický svět. A to je přesně poselství mého filmu: utopismus za předpokladu, že se stane realitou.“

Arménská historie, odtržení od okolního světa či hledání dobra jsou témata, která můžeme nalézt takřka v celé Čaldranjanově filmografii, ať už v 'trilogii' o arménském lidu, jíž završuje film Ter voghormea (Kyrie eleison, 1997), s podtitulem 'Filmová modlitba šíleným stvořením mého města', nebo The Priestess (Kněžka, 2006), arménsko-americká koprodukce o ženě v kómatu, která se v myšlenkách vrací do 4. století, kdy Arménie jako první stát na světě přijala křesťanství. Symfonie ticha je podle slov režiséra sumou jeho pohledů na události, které hlavně v 90. letech prošly Arménií, což ale neznamená, že se netýká i ostatního světa.

Poznámka: V jedné z rolí vystupuje polská herečka Barbara Brylská, která se objevila mimo jiné ve filmu Jiřího Svobody Skalpel, prosím (1985). (Andran Abramjan, LFŠ 2007)