martin-mickey-stusak
36 593 bodů •
8.5
“Zřejmě si soudruzi neuvědomujete, jak málo schází k tomu, abyste přestali být preferovaným sportem.”
“My jsme teď ve stádiu přestavby. Kádrově přehodnocujeme střediska a já si myslím, že máme dobré reálné perspektivy. Rozhodně o budoucnost nemusíme mít žádné obavy.”
“Dáme vám ještě rok. Výkonnostní cíl pro mistrovství světa zisk medaile zůstává.”
Filmový pohled na dění kolem sportu a to jak na straně sportovců, tak i na straně stranického orgánu. Vyhrát mistrovství světa, v tomto případě v pětiboji, byla nejen věc ryze sportovní. Byla to věc především stranická a proto se k tomu přistupovalo právě stranicky a hlavně zodpovědně. Neúspěch by to mělo následky nejen z kádrového hlediska. Inu, politika byla ve všem a tak to také podle toho vypadalo. Snímek má mít kritický pohled, avšak úplně není jasné, jakým směrem. Ke sportovcům nebo ke stranickému orgánu? Obě strany jsou po dějové stránce vyrovnané a to tu jsou také u vybraných sportovců i problémy soukromé. Ty se zdají být na jednu stránku vcelku zbytečné, ale na druhou stránku zase, jen tak na odlehčení od hlavního děje, proč ne. Celé je to natočeno docela zajímavým stylem. Nejeví se to jen jako sportovní film, ale některé scény i jako publicistika. To všemu kupodivu dává ohromnou reálnost. Snímek je bohužel moc brzy pozapomenutý a v podstatě ani není divu. Ten mocný stranický orgán, mající nad vším a nade všemi pevnou ruku, je na dnešní dobu jako rozbuška. Ale zase to ukazuje, jak to za socialismu v oblasti sportu tak nějak bylo. I ten kádrový marast na konci, kdy se rozhodlo, kdo nakonec po tvrdé přípravě na mistrovství světa pojede a kdo ne. A kdo ne, tak z jakého důvodu. Dnes pro mnohé naprosto neuvěřitelné. Na snímku pracoval, jinak tvůrčně na mladé lidi zaměřený, režisér Julius Matula, který pracoval i na scénáři. A tak snad popisoval situace ze svých vlastních zkušeností, neboť se sám sportovně prosadil v pětiboji. Snímek ´Fair Play´ (2014) se svojí vlastní sportovní problematikou, tento starší výborně doplňuje.