Anayurt Oteli

Když se Ömer Kavur rozhodl převést na plátno román Yusufa Atılgana, což se druhým jevilo jako velice riskantní filmařský podnik, vytvořil tak na plátně postavu Zeberceta, recepčního malého bezútěšného hotelu kdesi v městečku v Anatólii. Film o samotě a osamění, posedlosti a depresi je zřejmě jedním z nejvíce zraňujících snímků v rámci turecké kinematografie, příběhem osobnostního rozkladu muže, který se oddal čekání, aniž by si přitom byl vědom, na jak tenký led se vydává. Tragický hrdina Zebercet upne svůj život k jediné naději: že se v jeho hotýlku opět objeví krásná žena z vlaku, která tu kdysi strávila jednu noc. Tato naděje se pro něj změní v obsesi, muž ztratí zájem o jakékoli dění ve svém okolí a stále více se obrací do svého nitra. Proces jeho vzrůstající dobrovolné izolace se začne projevovat na jeho podnikání a na stavu hotelu Režisér úspěšně pracuje s uzavřenými prostory a se snovou realitou, která se svou atmosférou přibližuje vyšinutým vztahům z Kubrickova snímku Shining.