martin-mickey-stusak
36 594 bodů •
3
Další společensko-dělnický snímek z řad obdobných počinů kladoucí otázky o morálce takzvaných dělnických kádrů, se zaměřením především na mládež. Starší obdobný snímek je třeba ´Svět otevřený náhodám´ (1971) „Co chceme, můžeme“ je jedno z několika hesel, která jsou zde k vidění. Socialistická mládež zkrátka měla zelenou, a tak byla potřeba je správně nasměrovat. I když se začala psát 80. léta, protibaťovská nátura stále neutuchala. A právě tímto se především snímek jeví jako protitah pověsti Baťovy školy práce. Cílenou propagandou se poukazuje na idealismus, kterak *batismus* křiví humanistickou povahu československé mládeže a vrhá ji na temnou dráhu kariérismu, tvrdosti a udavačství. Scénář byl sice sepsán na základě románu Václava Řezáče „Černé světlo“, ale to skutečně jen hodně namátkově. Příběh musel obsahovat veškeré stranické požadavky, jinak by přes schvalovací komisí i neprošel. Tempo vyprávění je spíše takové pozvolné a místy až nudící, zato navodit atmosféru první republiky se docela, v uvozovkách, podařilo. Skutečně v uvozovkách, neboť mnoho nepatřičného se přesto najde. Pohled na svět očima mladé generace, a to jak v oblasti řešení různých problematik, tak i zábavou, což znamená především dobovou hudbou, už je jen ideově řízené dle představ dohlížejících orgánů, aby to především mladé diváky oslovilo. Nic naplat, jako celek se jeví schématicky a skutečně především jasně propagandisticky, což se i ve své době, chtě nechtě, minulo svého účinku. Snímek dávno pozapomenutý a lze už je diskutovat, jestli je to dobře nebo ne. Ono na druhou stranu tam jsou určitě věci mající co do činění i se současností, ale to už je zase jiná idea.
Rytmus 1934