Jako klad filmu musím rozhodně uvést barevnost. Tím myslím všudypřítomné barvy, nádherná barevná paleta od samého začátku až do konce.
Příběh samotný vidím tak půl na půl.
Johnny Depp opět perfektně zahrál svoji roli.
Připomněl jsem si Burtonovu adaptaci. Po opravdu dlouhé době a navíc poté, co jsem viděl verzi Mela Stevarda. A musím říct, že to šlo v mých očích hodně dolů. Určitě v tom hraje hlavní roli právě srovnání se slavnou původní verzí, která má o tolik propracovanější charaktery. A to jak Wonku, který je v Deppově podání prostě dětinský podivín, kdežto Wilder mu dodal opravdu ďábelský podtón, tak především Karlíka, který v Burtonově verzi pro jistotu nemá žádnou osobnost. A je to nebezpečný posun. Zatímco v originálu Karlík zvítězil, protože odolával pokušením a dělal rozhodnutí, zde zvítězí, protože na rozdíl od ostatních dětí nemá žádnou charakteristiku, které by mohl propadnout a zkrátka nic nedělá. Jistě se v tom odráží Burtonův život. Ví se o něm, že byl tichým a nevýrazným dítětem a nejspíš je dodnes přesvědčený, že tak se má správné dítě vypadat. Karlík tu tedy jen dvě hodiny chodí po továrně, mlčí a na rozdíl od všech ostatních dětí není stavěn před žádné zkoušky, takže nemá v čem uspět či neuspět. Opět se odvolám k Stevardově verzi, kde se Karlík nejprve pokoušel ukrást Wonkovu technologii, aby pomohl rodině - nakonec odolal. Stejně jako ostatní děti před něj byla postavena zkouška odpovídající jeho stereotypizaci chudého dítěte, které chce žít líp, a ve zkoušce jako jediný uspěl. Burton tohle nepochopil a prostě jen dvě hodiny blbne s postavami, které jsou trestány za to, že se nějak projevují a hlásí s k nějakému aktivnímu stylu života. Karlíkovo neprojevování, vyprázdněnost a nevýraznost jsou pak předkládány jako vzor - což je fakt hrůza.