Far From Poland

Daleko od Polska je pravděpodobně první americký non-fiction film (Godmilow ho nazývá "drama-tary"), který boří mýtus cinema verite o tom, že je jediným důvěryhodným způsobem reprezentace pro diskutování o reálném světě, a zejména o společenských a politických otázkách, ve filmu. Protože Jillski (její polská přezdívka ve filmu) nedostala vízum do Polska, musela doslova znovu vynalézt dokumentární film, aby se s polskou situací vyrovnala. Udělala to se zvláštním zřetelem k dekonstrukci nejen specifických nároků dokumentu na objektivitu, ale také touhy buržoazního publika pohodlně sedět ve svých sedadlech, cítit soucit a cítit se součástí řešení (nikoli součástí problému) tím, že pociťuje soucit s chudými utlačovanými Poláky, kteří si, jak by Godmilow tvrdila, jsou své situace a sil, které je utlačují, mnohem akutněji vědomi než liberální Američané v kině.