Céleste

V roce 1914, kdy muži odešli do války, si Marcel Proust najal Céleste Albaretovou jako svou služebnou. O více než osm let později stála po jeho boku, když zemřel. Během celého tohoto období vstoupila do jeho pokoje jen tehdy, když na ni zazvonil, a spala od 9:00 do 15:00, aby bděla v noci, když psal. Marcel ji využívá jako víc než jen služebnou: je jeho múzou, vypráví mu příběhy ze svého dětství, aby podnítila jeho vzpomínky na minulé časy; spolupodílí se s ním na manipulaci s těmi, které chce využít pro své psaní; s hrůzou naslouchá jeho popisům pařížského podsvětí. Její život je plný lásky a sladké oddanosti, zatímco on závodí s časem, aby dokončil své dílo před smrtí.