Francouzský umělecký film, jehož mottem je citát Voltaira: „Jediný ženský cit má větší cenu než všechna mužská mudrování." Ve třech povídkách zachycuje vztah žen k válce v nejrůznějších epochách lidských dějin. Současnou ženou je mladá Američanka Eliška. Několik let po druhé světové válce přijíždí do Italie, aby odvezla tělesné pozůstatky svého manžela do Ameriky. Z vyprávění mladé italské venkovanky Angely pozná, že její muž se krátce před smrtí stal otcem Angelina dítěte. Eliška cítí, že nemá právo odvézt ostatky svého chotě z míst, kde vyrůstá jeho syn, a vrací se do Ameriky osamělejší, než sem přijížděla. Druhá povídka přenáší diváka do středověku. Její hrdinkou je Jana z Arcu. V době, kdy po počátečních úspěších její moc a síly ochably, učiní Bůh zázrak a Jana opět slyší Hlasy. Ví, že se blíží její zajetí, avšak její poslání není ještě skončeno a Jana se vydává v čele svých věrných do posledního, předem ztraceného boje. Třetí povídka se odehrává ve starém Řecku. Lysistrata, manželka athénského generála Callia, přemluví athénské ženy, aby odpíraly svým mužům plnění manželských povinností do doby, než bude uzavřen mír se Spartou. Mužům se sice nechce vzdáti se své válečné záliby, ale nakonec jsou nuceni kapitulovat a tak je vytrvalé úsilí athénských žen korunováno plným zdarem. (FILMOVÝ PŘEHLED 19 / 1957)