Klasicky slzopudná romaňtárna, která jakoby vypadla z devadesátých let. Téma lásky a smrti v podání spíše druhařadějších herci, které neurazí, ale nikdy vyloženě nenadchne a nechytne za srdce, tak jak by si film přál.
Tak tohle se moc nepovedlo. Téma filmu je staré jako já sám (filmová předloha tohoto remaku vznikla před více než pětatřiceti lety), což se mi vůbec nelíbí, ale přežil bych to, kdyby se nová verze dala nějak opodstatnit. Jako obvykle, nedá. Natahovaná nuda, občas zpestřená nějakým tím zkratkovitým jednáním, nějakým tím úletem nebo hysterickým záchvatem.
Myslím, že i tak závažné téma, jakým je rakovina, lze zpracovat neotřelým, někdy dokonce zábavným způsobem. Důkazem jsou ostatně snímky jako Bucket List, Fontána a řada, řada dalších.
Tváří v tvář smrti člověk dělá věci, které by za normálních okolností nedělal nebo spíše je neumí nebo není schopen dělat. Například, a to především, žije naplno a užívá si ze všech sil poslední měsíce, dny, hodiny i minuty. Nevím proč, ale miluju takové příběhy jako je Klepání na nebeskou bránu nebo právě zmíněný Griffin a Phoenixová. Těm kdo prvně jmenovaný neviděli, vřele doporučuji.