Je to už sto devadesát tři dnů, co zmizela čtyřletá Alice. Její otec Mário každý den přesně opakuje to, co dělal v den zmizení své dcery. Každý den si u bezdomovce kupuje papírové zvířátko, každý den nosí stejný oblek do čistírny, každý den pečlivě vyměňuje kazety v jedenácti digitálních kamerách, které strategicky rozmístnil na střechách budov, aby sledovaly každodenní provoz v ulicích. Když se večer po představení odlíčí a vrátí domů, začne sledovat pásky a hledat stopu. Máriova obsesivní touha získat alespoň drobný střípek naděje, že by dcera mohla být objevena, kontrastuje s odevzdaností a psychickou labilitou jeho ženy, která už naději ztratila. Alice je film o nepřítomnosti, love story otce a zmizelé dcery, strhující portrét lidské osamělosti. (FebioFest 2006)
