V předvečer sãopaulské konstituční revoluce v roce 1932 je poklidné manželství Julia, zámožného pěstitele kávy, a jeho městské ženy Angelicy, narušeno příjezdem Angeličina mladšího bratrance Alvara. Angelica, která vede jednotvárný venkovský život, se do Alvara zamiluje. Kávová krize zničí Juliovo podnikání přesně v době, kdy propuká revoluce.
“Adagio ao Sol jsem zamýšlel jako film o chtíči bez hříchu i hříšníka. Počátek 30. let 20. století my poskytl ideální časový horizont – romantický příběh v kontrastu s antiromantickými okamžiky brazilských dějin. Film je pokusem pochopit jedince v kontextu společenského konfliktu.” - Xavier de Oliveira
V době kávového boomu v Brazílii na konci 19.století si “kávobaroni” stavěli na svých plantážích luxusní vily vybavené koupelnami z italského mramoru, jejich manželky si pořizovaly garedróbu v pařížských buticích a jejich děti jezdily za studiem do evropských škol, aby se tam připravily na politickou kariéru.
Příběh filmu Adagio ao Sol se odehrává v době těsně před sopaulskou konstituční revolucí v roce 1932 – tamní hnutí odporu proti federální vládě tehdy požadovalo novou ústavu a konec vojenských intervencí. Národní ekonomika stála i padala s exportem kávy, který ovšem současně závisel na zahraničním trhu. 70% brazilské populace tehdy tvořili vesničané.
Julio (Claudio Marzo), bohatý kávový farmář, žije poklidným životem se svojí ženou Angelicou (Rossana Ghessa). Angelica je jemná a krásná žena, která kvůli postaršímu manželovi opustila velkoměsto. Nemají děti a Angelica ve svém volném čase vyučuje hru na piano. Její žačkou je Odilia, děvče z vedlejší plantáže. Poklidný stereotyp naruší příjezd Alvara (Marcelo Morais), Angeličina osmnáctiletého bratrance, který má na místní univerzitě studovat botaniku a ubytuje se přitom u Julia a Angelicy.
Mezi naivním Alvarem a Angelicou se brzy vyvine vřelý vztah, který přeroste ve spalující vášeň. S touto láskou jde ovšem ruku v ruce pocit viny. Alvaro se pokusí opustit farmu, ale nedokáže se Angelicy vzdát.
Krize v roce 1929 zásadně poznamenala brazilský kávový průmysl a mnoho kávových farmářů zbankrotovalo. I Julio je těsně před krachem a uprostřed tohoto ekonomického a politického zemětřesení odhalí milostnou aféru Alvara a své ženy. Cítí se zrazen a zničen. Angelicu trápí vnitřní rozkol a upadá do hluboké deprese, z níž vede jen tragické východisko. Poté, co revoluce propukne, přihlásí se Julio jako dobrovolník.
(Michael Havas, LFŠ 2007)
“Adagio ao Sol jsem zamýšlel jako film o chtíči bez hříchu i hříšníka. Počátek 30. let 20. století my poskytl ideální časový horizont – romantický příběh v kontrastu s antiromantickými okamžiky brazilských dějin. Film je pokusem pochopit jedince v kontextu společenského konfliktu.” - Xavier de Oliveira
V době kávového boomu v Brazílii na konci 19.století si “kávobaroni” stavěli na svých plantážích luxusní vily vybavené koupelnami z italského mramoru, jejich manželky si pořizovaly garedróbu v pařížských buticích a jejich děti jezdily za studiem do evropských škol, aby se tam připravily na politickou kariéru.
Příběh filmu Adagio ao Sol se odehrává v době těsně před sopaulskou konstituční revolucí v roce 1932 – tamní hnutí odporu proti federální vládě tehdy požadovalo novou ústavu a konec vojenských intervencí. Národní ekonomika stála i padala s exportem kávy, který ovšem současně závisel na zahraničním trhu. 70% brazilské populace tehdy tvořili vesničané.
Julio (Claudio Marzo), bohatý kávový farmář, žije poklidným životem se svojí ženou Angelicou (Rossana Ghessa). Angelica je jemná a krásná žena, která kvůli postaršímu manželovi opustila velkoměsto. Nemají děti a Angelica ve svém volném čase vyučuje hru na piano. Její žačkou je Odilia, děvče z vedlejší plantáže. Poklidný stereotyp naruší příjezd Alvara (Marcelo Morais), Angeličina osmnáctiletého bratrance, který má na místní univerzitě studovat botaniku a ubytuje se přitom u Julia a Angelicy.
Mezi naivním Alvarem a Angelicou se brzy vyvine vřelý vztah, který přeroste ve spalující vášeň. S touto láskou jde ovšem ruku v ruce pocit viny. Alvaro se pokusí opustit farmu, ale nedokáže se Angelicy vzdát.
Krize v roce 1929 zásadně poznamenala brazilský kávový průmysl a mnoho kávových farmářů zbankrotovalo. I Julio je těsně před krachem a uprostřed tohoto ekonomického a politického zemětřesení odhalí milostnou aféru Alvara a své ženy. Cítí se zrazen a zničen. Angelicu trápí vnitřní rozkol a upadá do hluboké deprese, z níž vede jen tragické východisko. Poté, co revoluce propukne, přihlásí se Julio jako dobrovolník.
(Michael Havas, LFŠ 2007)
