Desetiletého Andrease vychovávala babička. Když zemře, sundá putto z krucifixu položeného na ní, vloží si ho do úst a už nikdy nepromluví. Pokusy dospělých udělat z něj normální dítě ho jen donutí utéct hlouběji do jeho fantazijního světa – zasněžené vesnice. V jejím středu stojí sněhulák, se kterým Andreas rozmlouvá.
