V židovské komunitě jednoho ukrajinského městečka (1929) žije vdovec Avram se synem Davidem, kterému k narozeninám daruje housle, aby se stal slavným houslistou. V Moskvě (1939) má David absolventský koncert, na který z venkova přijede i tatínek, za jehož prostoduchost se synek stydí. Na frontě (1942) se David dozvídá, že Židé z jejich městečka byli zabiti, zemřel i tatínek. V lazaretním vlaku (1944) leží těžce raněný David a hrozí mu amputace ruky, jež by znamenala definitivní konec jeho houslové kariéry, o kterou Avram tolik stál. Jímavé, formálně možná trochu tradiční vyprávění o vztahu otce a syna natočil Vladimir Maškov na motivy divadelní hry Alexandra Galiče Matrosskaja tišina. Věnoval jej "našim otcům".