Díaz a pastýř

Opět se ocitáme v zemi Eldorado, kde tentokrát vládne Díaz II. a kde se schyluje k apokalypse. Záhadný pastýř - anděl smrti seká hlavy každému, kdo vypadá, že nějakou má. Země je znovu v transu. Glauber Rocha vypráví barokně-surrealistickým jazykem o dekadentní moci a katolické kultuře v Latinské Americe.

Fenomén Glauber Rocha nás nepřestává překvapovat a mást. Tento veliký básník filmového plátna se vždy cítil být teoretikem „estetiky hladu“, která náleží k rozbouřenému třetímu světu a kterou definuje v manifestu z roku 1965: „(…) hlad Latinoameričana není pouze alarmujícím symptomem společenské bídy, je podstatou společnosti. Naši kulturu můžeme tedy definovat jako kulturu hladu. A právě v tomto bodu tkví tragická originalita cinema novo ve srovnání s ostatními kinematografiemi: náš hlad je naší originalitou a také naší největší bídou, trpěný, ale nikdy nepřijatý. My ho ale chápeme a jsme si vědomi, že nebude vymícen na základě technicky vytvořených programů, ale kulturou, která by ho kvalitativně přemohla podminováním stávajících struktur. Nejpůvodnějším kulturním projevem hladu je násilí.“ (LFŠ 2007)