Hoa-Binh

Nejslavnější celovečerní režisérský počin Raoula Coutarda – známého spíše jako kameramana, vzbudil v době svého uvedení rozhořčení. Hoa Binh je označován za politicky nekorektní film. Autor sám ho považuje za příběh o dětech žijících ve válce než za obraz války ve Vietnamu.

Raoul Coutard je kameramanem světového formátu, který se podílel na filmech Jeana-Luca Godarda, Pierra Schoenderffera nebo Françoise Truffauta. Dobrodruh, velký znalec a milovník Asie, měl podivnou myšlenku, jak on sám říká ve své vzpomínkové knize Jak jsem vstoupil do kina s čínskou polévkou, natočit vlastní film. Námětem byl "příběh dětí, které žijí v ulicích Saigonu". (Raoul Coutard. Imperiál Van Su, edice Ramsay Cinéma 2007). I když byl Coutard známý, měl jako začátečník velké problémy najít producenta, získat finance na realizaci filmu a vůbec napsat samotný scénář. Pomohla mu kniha : Sloup z popele od Françoise Lorrainové. Na začátku říká dětský hlas, že Vietnam je již třicet let ve válce. Tento hlas uvádí první část Hoa-Binh, což znamená "Mír", která se celá soustředí na dění v americké armádě. Přílety a odlety helikoptér jsou ve filmu pojaty jako balet, který je doprovázen zvukem vrtulí a diskrétní hudbou Michela Portala. Druhá část přivádí prostřednictvím zpočátku anonymního muže ledabyle šlapajícího na své rikše diváka přímo do ulic Saigonu, do rodiny, ve které žije chlapec Hung a jeho malá sestra Xuan. Přesvědčeni kvalitou filmu a dojati osudem těchto dvou malých dětí, jejich každodenním životem v zemi zmýtané válkou, předčasně vyspělých a přesto neustále připravených stát se znovu dětmi, členové poroty Ceny Jeana Viga hlasovali bez váhání. Režisér byl oceněn jednohlasně. Když film přišel do kin, tři roky po filmu Daleko od Vietnamu, kolektivním politicky vyhraněném díle, Raoul Coutard byl překvapen výčitkami, že jasně nevyjádřil svůj názor na oba tábory, Vietkong a Vietminh. Považoval to za nedorozumnění. Jediná věc, která ho zajímala byl osud těchto dětí, které žijí v ulicích Saigonu zmítaného válkou, a které neznají slovo “Mír”.

(Luce Vigová, LFŠ 2007)