liborek_
7 283 bodů •
10
Konstanta je pro mě jeden z vrcholů "filmů morálního neklidu", které do světa koncem 70. a počátkem 80. let s úspěchem vysílala polská kinematografie. Zanussi v něm podává velmi hutný portrét člověka, jehož morální integrita působí ve zkorumpovaném a morálně velmi pochybném světě jako zjevení, jež ale není obecně přijímáno s obdivem nebo respektem, ale naopak s pohrdáním a strachem. Mladý inteligentní a přemýšlivý Witold, z povahy velmi slušný člověk, čelí mnoha nepřízním osudu, které však přijímá s pokorou jako cosi samozřejmého, jako něco, co v podstatě není důležité, protože je to jen výsledek "počtu pravděpodobnosti". Matematika má vůbec v jeho životě významné místo, symbolizuje mu maximální vnitřní svobodou a čistotu, kterou v "normálním" světě nemůže nikdy dosáhnout. Nejde mu o nějaký únik z toho špatného světa, pouze se chce chovat správně, jako slušný člověk. Zpočátku velmi skokové vyprávění postupně graduje a ve Witoldovi poznáváme velmi silnou osobnost, která však rozhodně není naivní, jak by se mohlo zdát... Možná se jeví jako nenapravitelný idealista, ale Zanussi jej ukazuje jako skutečnou postavu, která není nijak přehnaně vyfabulovaná. Podobných lidí mezi námi jistě pár je...a takoví jedinci by měli býti následováníhodnými autoritami. Stylem vyprávění je film velmi podobný Kieślowskému Krátkému filmu o zabíjení, s podobně laděnými úvahami o "správnosti lidského jednání". Pro mě jednoznačně za 5*