Mytické, nebo spíše vybájené město Parián je poslední stanicí těch, kteří zabloudili. Hledá tady útočiště několik postav, které v místní kořalně nahlížejí na dno skleniček s mezcalem, snad aby tam našly Boha. Jsou to bytosti pronásledované neláskou, vinou, bolestí či touhou po pomstě – jako neustále ozbrojený stařec Ismael, který je 50 let na útěku před krevní mstou svého bratrance, jako spisovatel Antonio, kterého v bezdětném manželství opustila žena, jako majitelka kořalny, které zatím Bůh nesplnil přání neprobudit se do dalšího dne. Pro jmenované, ale i pro další je Parián čekárnou před peklem, v níž je mezcal vybízí: „Napij se, abys viděl věci a mohl o nich vyprávět...“ Témata z Pohádek na dobrou noc nacházejí i tady své pokračování, jejich přesah umožňuje i obsazení stejnými hereckými tvářemi (například Ana Grahamová a Dagoberto Gama).
