Kiemas

Valdas Navasaitis debutoval dramatickým příběhem z beznadějných 70. let, kdy lidé přicházeli o kořeny a byli nuceni nečinně přihlížet, jak jim život protéká mezi prsty. V chátrajícím domě, který kdysi patřil buržoazní rodině, nachází útočiště několik rodin. V přízemí žije šestašedesátiletý alkoholik Senis se svou ženou a šestnáctiletou dcerou. Senis přežil nacistickou i komunistickou hrůzovládu. Bolestné vzpomínky utápí v nedaleké hospodě a v rozhovorech s depresivním mladým dělníkem Lorenzou. Později se k nim přidává mladý pár a osamělý excentrik, kterému dělá společnost jen jeho kočka. Děti tráví čas bezcílnými hrami nebo špehováním dospělých. Když se Lorenca oběsí v ruinách nedaleké továrny, životy všech se otřesou. Během smuteční večeře pro zesnulého naleznou okamžik společné naděje.