Syn Růžového pantera

Hrdinou populární filmové série kriminálních komedií o Růžovém panterovi byl "geniálně nešikovný" komisař Clouseau, mistr ďábelských převleků, neúmorný pronásledovatel zla všeho druhu, neodolatelný svůdce krásných žen a trn v oku svého neurotického šéfa, inspektora Dreyfuse. Excentrickému herectví Petera Sellerse poskytoval zkušený scenárista a režisér Blake Edwards dostatek prostoru v barvitém, absurdními gagy prošpikovaném ději. Třináct let po předčasné Sellersově smrti (1980) se jednasemdmdesátiletý Edwards k Růžovému panterovi vrátil, aby podle obvykléhof ilmařského receptu oživil Clouseaua prostřednictvím jeho nemanželského syna Jacquesa. Když mladíkova matka prozradíí dosud tajenou pravdu Dreyfusovi, pátrajícímu na francouské Riviéře po stopách unesené arabské princezny stane se Jacques otcovým dědicem se vším všudy: přijme jeho jméno a vezme do svých služeb Clouseauova osvědčeného čínského sluhu Catoa. Po řadě divokých příhod mladík vysvobodí princeznu, do které se zamiloval, přičemž po otcově vzoru zdemoluje množství předmětů, zlomí několik dívčích srdcí a omylem dá řádné do těla svému zoufalému nadřízenému.  Tvůrci využívají osvědčeného komediálního schématu o neomylném hrdinství zmateného obhájce zákona, do nějž dosazují obvyklé "panterovské" prvky, dojde také na převleky, na komické souboje s protivníky i na cvičný souboj s Catoem. Přesto se však Edwardsovi nepodařilo na kvalitu prvních komedií navázat. Jinak velmi dobrý italský komik Roberto Benigni není příslušně "nedůstojným" Sellersovým hereckým synem a ani Claudia Cardinaleová (v prvním filmu série se objevila v roli princezny Daly) průměrnému komediálnímu snímku s příliš volným tempem a se zastaralým dějovým schématem příliš nepomůže.