Dvanáctiletá Anaïs nese na svých bedrech tíhu celého světa. Sleduje svou starší sestru Elenu, kterou zároveň miluje i nenávidí. Elena je patnáctiletá ďábelsky krásná dívka. Není o nic marnivější ani hloupější než její mladší sestra, ale nedokáže pochopit, že je pouhým objektem touhy. A jako taková může být jenom získána. Nebo vlastněna. A právě o tom to je: o dívčí ztrátě panenství. A ono léto otevírá dveře tragédii.
Zatím nejlepší film, který jsem od Catherine Breillat viděl. Zajímavé je, že mi při příjezdu na odpočívadlo proběhl možný konec hlavou, ale vzápětí jsem jej zapudil s tím, že snad režisérka nebude taková svině. Byla.
Muži jsou opravdu monstra. Já to musím vědět, jsem jedním z nich. Zadělané filmy, akorát mě zdržují od planých slibů a znásilňování nevinných žen. Muž, dobyvačná turbína ženských klínů. A možná zbývá i nějaké to promile mozkové hmoty určené k tomu, aby si vyměnil spodní prádlo.