Lakýrky neznámého vojína

Bulhar v nejlepších letech sleduje střídání stráží před Buckinghamským palácem. Bez zjevného důvodu se mu při pohledu na to vybaví dětství v malé bulharské vesnici, kde vyrůstal. Jiné obřady, jiné tradice, a přesto nachází něco společného. Vzpomíná na lidi, které znal, kterých se bál nebo které obdivoval. Přemítá o životě bez lesku, kde lidé orají, sklízejí, vdávají se a žení, truchlí a slaví. Dějí se i zázraky, zrozené v bezmezné dětské fantazii. Právě dětské vnímání světa nám pomáhá dát smysl základním otázkám lidské existence.