Yerankyuni

Třináctiletý Hovik vyrůstal s pěti kováři, kteří vytvářeli jednu partu, ač každý z nich byl jiný. Přátelská soudržnost však nemohla trvat navždy. Nejdříve se jeden z nich oženil, potom přišla válka, nakonec i Hovik musel vykročit vlastní cestou. Oblíbený arménský film s výbornými hereckými výkony.

Snímek Trojúhelník již od svého vzniku patří k arménské filmové klasice. Vypravěčem je chlapec jménem Hovik, který v předválečné Arménii prožívá své dětství a provází nás příběhem zarámovaným do prostředí malé kovářské dílny, jíž se pro její tvar říká Trojúhelník. Osazenstvo kovárny tvoří (včetně Hovikova otce) pět kovářů, z nichž každý je zcela jiný, ať už vzhledem, náturou, původem či životními zkušenostmi. Jeden se narodil v Gruzii, druhý unikl tureckým masakrům, další žil v Americe, všechny však spojuje vzájemné přátelství a jméno Mkrtič. Ve volném sledu kapitol sledujeme Hovikovýma očima nejrůznější životní peripetie, které kovárnou procházejí a poznamenávají osudy jejích členů. Mko se na začátku setkává s nepochopením ze strany svých kolegů kvůli jeho vztahu s ruskou dívkou, Gaspar, legenda města, má své tajemství a tím vším prostupuje malý Hovik jako průvodce a komentátor, od relativně bezstarostného předválečného období až po nástup druhé světové války. A přestože se v příběhu potvrdí známé „nic netrvá věčně“, nevyznívá snímek depresivně. Naopak zde figuruje nadsázka, ironie a hlavně vlídnost - díky zvolené optice dětského pohledu. (LFŠ 2007)