Kolem roku 1800 byl v lesích jižní Francie nalezen asi jedenáctiletý chlapec. Nemluvil, nerozuměl jazykům, běhal po čtyřech a neudržel dlouhodobě pozornost. Bál se lidí a chyběly mu základní sociální návyky, nejraději pil a jedl z koryta. O Viktora začal pečovat Jean Itard, který pro něj vypracoval rozsáhlý vzdělávací a výchovný program, který podrobně zaznamenával a později publikoval. Itard byl velkým zastáncem učení Johna Locka a zdůrazňoval proto roli smyslové výchovy ve výuce a vzdělávání. Viktor dokázal za pět let intenzivního tréninku udělat velké pokroky. I když měl v dospělosti stále problémy s řečí a se sociálním chováním, přesto jeho pokroky předčily očekávání mnoha vychovatelů. Francois Truffaut natočil Viktorův příběh, ve kterém si sám zahrál roli doktora Itarda.
Slušná filmová rekonstrukce, nic víc, nic míň. Rozhodně ne plnohodnotný film a rozhodně ne špatný film v tom, co zřejmě chce dělat. Jen nevím, co je na tom přesně zajímavé...
Film je po autobiografické stránce věnován třeba Jeannu-Pierru-Léaudovi, žáku F. Truffauta, jež ztelěsnil hlavní postavy v mnoha jeho filmech např. třeba v Nikdo mě nemá rád.
Ve filmu je použit stejný Vivaldiho koncert pro mandolinu jako v Truffautově předchozím filmu Nevěsta byla v černém (1968).
Skutečný dr. Jean Itard byl šéf lékařů ve státním institutu pro hluchoněmé. Jeho práce jej nakonec přivedla na Francouzskou akademii věd.