liborek_
7 283 bodů •
10
Tento Pialatův první celovečerní film se často přirovnává k Truffautovu celovečernímu debutu Nikdo mne nemá rád, ale myslím, že je to zcestné přirovnání. Tyto dva vynikající filmy mají jen velmi málo styčných bodů, z nichž nejvýraznějším je téma ukradeného dětství. Charaktery a osudy hlavních hrdinů se však dále rozcházejí. K Antoinovi divák cítí sympatie; je zranitelný a utíká z domova, kde má být pro rodiče nesnesitelně neviditelný. Francois je ale zlý a krutý, a přestože se jej rodiče zřekli, adoptivní rodiče se jej snaží zahrnout láskou, o kterou on nestojí; sympatií si tedy moc nezaslouží. Jiné jsou oba filmy i zpracováním, atmosférou, záměrem a pointou. Téma náhradních rodin a dětských domovů zde stojí v protikladu k sice nefunkční, ale přesto existující rodině a jejího vlivu na malého chlapce. V tomto směru se mi Truffaut jeví jako lepší psycholog než Pialat, ale to nijak neumenšuje kvality Nahého dětství (které mimochodem Truffaut produkoval).