Geroj nashevo vremeni

Po smrti Bely byl Pečorin dlouho nemocný, poté opustil pevnost i Maxima Maximyče a odjel do Gruzie. Kapitán štábu od té doby o svém příteli neslyšel, často na něj vzpomínal a pečlivě nosil jeho deníky s sebou na svých cestách. Uplynulo pět let... Jednou se Maxim Maximyč na poštovní stanici u Vladikavkazu s radostí dozví, že sem dorazil i Grigorij Pečorin. Dlouho očekávané setkání přináší starému bojovníkovi nesnesitelnou bolest a hořké zklamání. V hněvu se nemilosrdně zbaví cestovních poznámek praporčíka. A jeho náhodný společník najde na zažloutlých stránkách příběh duše úžasného, neobyčejného člověka, který celý život přináší ostatním neštěstí.