Porcelánová panenka

Byla jednou jedna Samota. Tady žili laskaví, naivní i rafinovaní lidé. Občas se tu objevili cizí lidé. A to se pokaždé rozpoutalo peklo, protože s cizími lidmi přicházela také smrt, zánik, nenávist, závist, ješitnost, hanba a lež. Podobenství Porcelánová panenka vypráví ve třech epizodách o střetech uzavřeného vesnického společenství s nejrůznějšími tlaky, které do něho pronikají zvenčí. V první obyčejný čtrnáctiletý mladík stojí proti dobře trénovanému armádnímu specialistovi, v další zástupce moci a novodobých pořádků rozhoduje o okamžiku, kdy mezi lid přijde vytoužený "zázrak znovuzrození". Závěrečná část předvádí dva nemohoucí staříky - manžele, nad nimiž přes jejich vysoký věk visí hrozba nikdy nekončícího vystěhování. Režiser Péter Gárdos (z jehož tvorby jsme u nás viděli Černý kašel) natočil film podle povídek Ervina Lázára. Vystačí přitom hlavně s poetickými prostředky, téměř bez dialogů a výraznými lidskými typy. Svět venkova v něm plyne přirozeně, bezmála jako v nějakém dokumentu. Tento filmový projekt je pozoruhodný i tím, že vznikl s minimem finančních prostředků a postavy v něm vytvořili neherci - obyvatelé několika maďarských vesnic, kteří se představí v závěru v jakémsi "klipovém" sestřihu.