Předvídatelný děj, coby princezna okoukaná německá Playmate Tina Ruland, jako její protějšek nudný nezajímavý princ (oblíbenec česko-německých koprodukcí Manou Lubovski; s Tinou Ruland měl po natáčení několikaletý vztah, ale oženil se s Naike Rivelli, dcerou Ornelly Muti).
Plusové body dávám za přesvědčivé zloduchy Langmajera (princ Volf) a (především!) Karla Rodena (Skeleton) a také za mladého Ondřeje Brouska v roli králova bratra.
Scénáristicko-režisérský tandem Václav Vorlíček-Miloš Macourek má ve filmografii daleko povedenější kousky.
Česko německá koprodukce již několikrát ukázala, že má své klady v tom, že je pohádka cítit penězi a je dobře zpracovaná, na druhou stranu němečtí herci jsou pro mě většinou obtížně stravitelní a pohádky trpí jistou ponurostí. 65% hlavně za Karla Roden,a který pohádku pozvedl.
Má oblíbená pohádka s excelujícím Rodenem jakožto čarodějem Skeletonem. Ohnivák je sice hnusně vycpaný a princ Afro(n) zapomene Zlatohříváka vrátit, ale co už. ----------- Pták Ohnivák má ode mně snad až nezaslouženě vysoké hodnocení z jednoho důvodu, a není to jen nostalgie: když jsem na tom byl v kině, byl jsem už ve věku, kdy mě pohádky dost přestávaly zajímat a doslova jsem si vychutnával tu lehce hororovou atmosféru a úžasného Rodena, kterého jsem si díky tomuto filmu (i když jsem viděl i jeho lepší věci) strašně oblíbil. A přestože tomuhle filmu chybí vážně dost a Vorlíček se zrovna nepředřel, mám pro něj velkou slabost... A přestože Soukup nepatří k mým oblíbencům, zde se mu podařilo napsat poměrně slušnou dramatickou hudbu.
Dobře, sice už to není ten lehký Vorlíček plný zábavy, romance a dobrodružství, ale i tak je tato devadesátková pohádka s ultrapadouchem Karlem Rodenem jedna z těch nejzajímavějších pohádek devadesátých let. Film má skutečně temnou a depresivní atmosféru a řadu scén, které nejsou moc vhodné pro děti, ale je určitě dobrý a povedený.