Fome de Amor

Rozsáhlá badatelská cesta po amerických univerzitních filmových programech seznámila dos Santose s americkými avantgardními filmaři, mezi nimiž byli Jonas Mekas a Stan Brakhage, kteří se stali přímou inspirací pro jeho formálně radikální adaptaci alegorické povídky o cizoložství a kolonialismu od Guileherme de Figueireda. Film Hlad po lásce, natáčený v Manhattanu i v Brazílii a zasazený do pozadí vietnamské války a protestů proti ní, využívá přísně abstraktní zvukový doprovod a narativní strukturu k evokaci silné paranoie období před vojenským pučem v prosinci 1968, který Brazílii nebezpečně přiblížil ke konzervativní diktatuře. Hlad po lásce, s ostrou kritikou dekadentních tendencí kontrakultury šedesátých let, je klíčovým vyjádřením sebeuvědomělé „ideologické“ fáze Cinema Novo.