Silné drama o hledá o dlouhé cestě, kterou musí absolvovat chlapec a matka, aby k sobě mohli nalézt cestu v tvrdých kulisách 2.sv. války. Překvapením je, že v tomto filmu excelují převážně čeští herci.
Nádherný, napínavý, dojemný, realistický a autentický film o tom, jak se Červený kříž snažil najít dětem které si prošly hrůzou všech možných nacistických táborů domovy. Nejlepší na filmu je, že byl natočen pouhé tři roky po válce a tedy jsou v něm zachyceny ruiny zničeného Německa. Také se mi líbí silná československá stopa, reprezentovaná hlavní postavou filmu. Děj se odehrává v části Německa, okupované Američany. Zde přijíždějí vlaky s bezprizorními dětmi, které jsou dopravovány do tranzitního tábora UNRRA, kde na ně dohlíží milá paní Murrayová. Děti jsou zde krmeny, šaceny a chráněny před nástrahami zničené Evropy. Pracovníci zahájí náročnou práci identifikace dětí, aby bylo možné je sloučit s přeživšími členy jejich rodin. Mladý blonďatý chlapec Karel odpovídá na všechny otázky "Ich weiss nicht". Kdysi vyrůstal v bohaté pražské rodině, kterou nacisté deportovali do koncentračních a následně do vyhlazovacích táborů. Karel má na ruce tetování - číslo A24328 a na základě toho se předpokládá, že byl vězněn v Osvětimi. Během věznění byl Karel oddělen od své matky a po válce zůstal sám, hladový, vyčerpaný a nemluvný. Děti jsou po identifikaci naloženy do sanitek a převezeny do jiných dětských táborů. Karel cestuje s dětmi ve staré ambulanci, která však nezvládá těžký náklad, vypouští příliš mnoho výfukových plynů a děti mají strach, že budou zplynovány. Proto během jízdy otevřou zadní vrata a začnou utíkat na všechny strany. Karel se svým kamarádem Raoulem se snaží přeplavat řeku, ale Raoul se utopí pod splavem, zatímco Karel se schová v rákosí. Ukáže se, že Karlova matka, paní Malíková, přežila válku. Snaží se najít svého syna. V táboře UNRAA místo něj najde židovského chlapce ze Lvova, který si tohle jméno přivlastnil během vyvolávání jmen v koncentračním táboře. Bál se, že by byl podle svého skutečného jména rozpoznán jako žid. Paní Malíková se vydává do tábora paní Murrayové, kde se dozvídá, že se její syn utopil při útěku, ale jeho tělo nebylo nalezeno. Karel se potlouká ruinami a při tom narazí na sympatického amerického vojáka Stevena, který je inženýrem armády USA. Steve je hodný člověk a Karla vezme k sobě do domu, kde se o něj postará a podaří se mu společně s jeho nadřízeným citlivě překonat Karlův strach. Ten si myslí, že jsou to SS-mani, kteří jej celé roky týrali. Steve chce vzít Karla s sebou do Ameriky, což je náročný administrativní proces. Do domu dorazí rodina Stevova velitele a Karel se baví s jeho synem, jelikož se naučil od Steva nějaké ty základy angličtiny. Během rozhovoru s chlapcem si uvědomí, že mu chybí jeho mamka a tak se rozhodne utéct a najít ji. Zkouší to v továrně, o které si myslí, že je koncentračním táborem. Naštěstí jej Steve najde, ale musí mu oznámit zprávu, že jeho matka je mrtvá a že už ji nikdy nenajde. Začíná to být pořádně napínavé a vypadá to, že mamka se se svým synem už nikdy nesejde... Konec mě dohnal k slzám, přiznávám se. Tento film ukázal, jakým utrpením si děti musely kvůli nacistům projít a jak se jim snažila OSN po válce pomoci. A také je evidentní fakt, že američtí vojáci byli skutečně sympatičtí chlapíci a snažili se většině lidí ve zpustošené Evropě pomáhat, na rozdíl od RuZáků, kteří škodí dodnes.