Kongo

Guy Moeyaert je úředník koloniální správy s dobrými úmysly v odlehlé oblasti Belgického Konga v posledních letech nadvlády bílých. Píše se doba po druhé světové válce a v zemi panuje paternalistický systém, kde stát, neschopný zajistit přítomnost po celé rozlehlé a řídce osídlené zemi, systematicky spolupracuje s římskokatolickými misiemi – v jeho případě s otcem Alexisem – a soukromým podnikáním, zejména s těžařskou společností, kterou zde zastupuje inženýr Lenaers. Ta také pomáhá finančně i pracovní silou při veřejných pracích, jako je stavba silnic. Ani jeho vliv na domorodce není silný, protože ti žijí pod vedením dědičných kmenových vůdců, kteří musí od svého lidu vybírat daně a pracovní sílu pro stát. Nátlak se provádí silou, včetně bičování na holý zadek, což Guy nenávidí. Guy také začne milostný poměr s Hélène Vermarcke, která se odcizuje svému manželovi Lukovi (všichni tři byli přátelé už v Belgii), protože ten veškeré úsilí věnuje jejich plantáži, čímž ji nechává samotnou s domorodým personálem a jejich synem. Nebo je syn Guyův? Cizoložství oslabuje jeho pozici v bělošské komunitě, což není slučitelné s jeho teoretickou autoritou, protože nemá dostatek nezávislých prostředků. Navíc je silně závislý na svém vzdělaném černošském úředníkovi Gabrielu Ndazaruovi a ambiciózním bílém zástupci Arthurovi. Situace se pro všechny zhoršuje, protože volání po „dipendě“, černošské nezávislosti po vzoru Ghany, sílí a belgická vláda ho nakonec „v zásadě“ přijímá a plánuje postupný přechod, který idealista Guy podporuje. Všichni ostatní běloši jsou proti, zatímco domorodci nemají trpělivost ani pochopení a začínají útočit na všechny symboly starého režimu bez ohledu na jejich objektivní hodnotu. Brzy se útoky zaměří i na bílé lidi a „kolaboranty“. Situace se stává fyzicky nebezpečnou, ale Guy se nechce hnout ani utéct...