Zajímavosti o Pan Smith přichází

Zajímavosti 79

• Stanley Andrews hrál senátora Hodgese ve filmu "Pan Smith přichází" (1939) a pana Welche ve filmu "Život je krásný" (1946).
  0
• Charles Lane, který hraje Noseyho, si zahrál prodavače nemovitostí ve filmu "Život je krásný" (1946).
  0
• Zařazeno mezi „1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete“, editoval Steven Schneider.
  0
• Guy Kibbee a Ruth Donnelly (Governor and Mrs. Hopper) také hrají manžele ve "Footlight Parade" (1933).
  0
• Sam Ash hraje senátora Lancastera ve filmu "Pan Smith přichází "(1939) a Nervous Banker ve filmu "Život je krásný" (1946).
  0
• Než Frank Capra a Harry Cohn začali natáčet, projeli se po Washingtonu vyhlídkovým autobusem (jak to dělává senátor Smith). Capra tam viděl malého chlapce, který četl Lincolnovi na Lincolnově památníku slova svého dědečka. Tato scéna je pro film krátce zachycena během vyhlídkové jízdy Sena Smithe (James Stewart).
  0
• Lafe McKee, který hrál veterána občanské války, se narodil téměř sedm let poté, co tato válka skončila.
  0
• Na začátku filmu, když je Smith jmenován senátorem, radostný dav zpívá "Auld Lang Syne" pro Jamese Stewarta. Stejnou píseň pro něj zpívá další radostný dav na konci "Život je krásný" (1946). [Všimněte si, že ani jeden z těchto filmů neodkazuje výslovně na druhý, a proto není v části „Filmové souvislosti“ žádná vhodná kategorie.]
  0
• H.B. Warner, který hraje majoritního vůdce Senátu, si o šest let později zahrál lékárníka pana Gowera ve filmu "Život je krásný" (1946).
  0
• Ve filmovém obsazení jsou dva držitelé Oscara: James Stewart a Thomas Mitchell; a pět nominací na Oscara: Beulah Bondi, H.B. Warner, Harry Carey, Claude Rains a Jean Arthur.
  0
• Thomas Mitchell, který hraje Dize Moorea, bude hrát strýčka Billyho o sedm let později ve filmu "Život je krásný" (1946).
  0
• Ma Smith, kterou hraje Beulah Bondi, je matkou Jeffersona Smithe, kterého hraje James Stewart. O šest let později si Bondi znovu zahraje matku Stewartovy postavy, když hraje paní Baileyovou ve filmu "Život je krásný" (1946).
  0
• Larry Simms, který hraje Hopper Boye, hrál také Petea Baileyho, syna George Baileyho, ve filmu "Život je krásný"(1946).
  0
• Zařazeno do seznamu 100 nejlepších amerických filmů Amerického filmového institutu z roku 1998.
  0
• Jedenáct herců si zahrálo ve filmu "Život je krásný" (1946): Warner (pan Gower, lékárník), Charles Lane (Potterův výběrčí nájemného), Dick Elliott (mrzutý vrátný, který křičí: „Proč ji nepolíbíš místo toho, abys ji ukecal k smrti?“). „), Sam Ash (nervózní bankéř), Stanley Andrews (pan Welch, který udeří George v baru), Monya Andre (měšťanka), Larry Simms (Georgeův syn Peter) a Ray Walker (Joe, prodavač zavazadel).
  0
• Edmund Mortimer byl poprvé vybrán pro roli senátora Agnewa a studiové záznamy/castingové seznamy to odrážely. Mortimer však z hotového filmu úplně vypadl a role připadla H.B. Warner.
  0
• Ačkoli plán v senátním návrhu zákona senátora Smithe, který požadoval vytvoření Národního chlapeckého tábora, byl na tehdejší dobu nebo na jakoukoli jinou dobu skutečně neobvyklý, jeho plán financování byl možná sám o sobě kamenem úrazu. Důvodem je skutečnost, že zákony upravující pravomoci Kongresu stanoví, že všechny návrhy zákonů o příjmech musí vzniknout ve Sněmovně reprezentantů, a nikoli v Senátu.
  0
• Jeden ze skutečných senátorů z Montany odešel z promítání, kterého se zúčastnil, znechuceně.
  0
• Stát, ze kterého pochází Jefferson Smith (James Stewart) a senátor Joseph Harrison Paine (Claude Rains), se nikdy nezmiňuje.
  0
• Volně přetvořeno Tomem Laughlinem pod názvem "Billy Jack Goes to Washington" (1977). Laughlin nabídl Jamesi Stewartovi roli Clauda Rainse. Stewart odmítl.
  0
• H.B. Postavy Warnera a Pierra Watkina jsou připočítány jako vůdce senátní většiny a vůdce menšinových senátů. Ve scénáři mají také jména, respektive senátor Martin Agnew a senátor John Barnes. Jejich stranické příslušnosti jsou pravděpodobně opačné, ale nikdy není uvedeno, kdo je demokrat a kdo republikán.
  0
• Frank Capra ve své autobiografii uvádí, že po uvedení filmu do kin spolu s Harrym Cohnem obdrželi telegram od amerického velvyslance ve Velké Británii Josepha P. Kennedyho, ve kterém ho vyzýval, aby film stáhl z evropské distribuce. Kennedy napsal: „Pana Capry si velmi vážím ... ale jeho skvělá práce je pro zahraniční publikum o to více usvědčující obžalobou naší vlády...“. Mám pocit, že promítání tohoto filmu v cizích zemích by neocenitelně poškodilo americkou prestiž na celém světě. ...Obrazy ze Spojených států mají největší vliv na zahraniční veřejné mínění o americkém způsobu života. Doba je nejistá, budoucnost je přinejlepším temná. Musíme být opatrnější.“ Cohn a Frank Capra poslali Kennedymu mnoho výstřižků z amerických recenzí a redakčních článků, které film chválily a vyjadřovaly názor, že demokracie snese a vlastně podporuje takové otázky, jaké film vyvolává.
  0
• Původně měl být režisérem filmu Rouben Mamoulian; poté, co to slyšel Frank Capra, rozhodl se, že to chce režírovat, když to nejprve odmítl, protože se mu nelíbil scénář.
  0
• Umístěn na 5. místě v žebříčku 100 nejinspirativnějších filmů všech dob (2006) Amerického filmového institutu a na 26. místě v žebříčku nejlepších filmů všech dob (2007), rovněž podle AFI.
  0
• V době natáčení tohoto filmu existovalo pouze 48 států, takže senát měl celkem 96 členů. Před vstupem Aljašky a Havaje do unie v roce 1959 byla posledním přijatým státem Arizona v roce 1912 (ačkoli Nové Mexiko ji předcházelo jen o několik týdnů).
  0
• Ještě před uvedením filmu do kin pro širokou veřejnost se 16. října 1939 konalo ve Washingtonu na pozvání Washingtonského tiskového klubu velké promítání v Constitution Hall. Zúčastnilo se ho více než 4 000 lidí, včetně senátorů, kongresmanů, soudců Nejvyššího soudu a velké části georgetownské elity. Byl tam i Harry Cohn a Frank Capra se svou ženou, kteří seděli s rodinou senátora Burtona K. Wheelera, demokrata z Montany (ačkoli Montana nebyla ve filmu nikdy zmíněna jako americký stát, z něhož pocházel Jefferson Smith). Někteří životopisci Capru obvinili, že ve své knize popis předpremiéry „zdramatizoval“ a že se nekonala záplava odchodů, jak napsal. Publikum však bylo přinejlepším jen povrchně zdvořilé a v následujících dnech a týdnech se jistě objevily silné reakce některých kongresmanů a zástupců tisku.
  0
• Interiér amerického Senátu, jak je zobrazen ve filmu, byl extrémně přesnou reprodukcí skutečné věci.
  0
• Když Saunders přemýšlel o tom, že se Susan Paineová stane první dámou Spojených států, zavtipkoval: „Představte si, že čtete ‚Můj den‘ od Susan Paineové.“ To byla narážka na tehdejší první dámu Eleanor Rooseveltovou, která od roku 1935 do roku 1962 psala pravidelný syndikovaný sloupek známý jako „Můj den“.
  0
• Role Harryho Careyho je připsána jako „předseda Senátu“. Pravděpodobně je také viceprezidentem Spojených států. V té době však v případě, že viceprezident zemřel ve funkci, nebyl nahrazen až do příštích prezidentských voleb, takže funkce předsedy Senátu přechází na senátora určeného jako dočasný předseda Senátu. Ve filmu není uvedeno, který z nich je předsedou Senátu
  0
• Tento film byl vybrán do Národního filmového registru v roce 1989 (první rok uvedení) jako „kulturně, historicky nebo esteticky významný“.
  0
• Představuje jediný výkon Harryho Careyho nominovaný na Oscara.
  0
• nformace ve sbírce MPAA/PCA v knihovně AMPAS uvádějí, že v lednu 1938 předložily společnosti Paramount i MGM kopie příběhu Lewise R. Fostera PCA ke schválení. V odpovědi představiteli Paramountu ředitel PCA Joseph Breen varoval: „Naléhavě vás žádáme, abyste se vážně poradili, než se pustíte do výroby jakéhokoli filmu podle této povídky. Zdá se nám, že by mohl být nabitý dynamitem, a to jak pro filmový průmysl, tak pro celou zemi.“ Breen se ohradil zejména proti „obecně nelichotivému zobrazení našeho vládního systému, které by mohlo vést k tomu, že by takový film byl u nás, a zejména v zahraničí, považován za skrytý útok na demokratickou formu vlády“. Breen upozornil Columbii, že na obrázku je třeba zdůraznit, že „Senát je tvořen skupinou skvělých, bezúhonných občanů, kteří dlouho a neúnavně pracují pro nejlepší zájmy národa“, na rozdíl od „senátora Josepha Paina“ a jeho kumpánů. Po přepsání scénáře napsal Breen dopis Willu H. Haysovi, v němž uvedl: „Je to velkolepý příběh, který přinese mnoho dobrého všem, kdo ho uvidí, a podle mého soudu je obzvlášť šťastné, že se takový příběh natáčí právě v této době. Ze všech potíží senátora Jeffa se vyvinul význam demokracie a je v něm skvěle zdůrazněno bohaté a slavné dědictví, které je naše a které přichází, když máte vládu 'z lidu, lidem a pro lid'.“
  0
• Když se senátor Smith zeptá na jméno stránek, odpoví Richard Jones, což bylo ve skutečnosti chlapcovo skutečné jméno. Profesně byl známý jako Dickie Jones a ve stejné době také namluvil hlas pro Disneyho Pinocchia.
  0
• Frank Capra by také hodně spoléhal na reakční záběry mnoha pozorovatelů ve scénách odehrávajících se v senátní komoře. Chtěl zachovat přirozený průběh těchto záběrů, a proto z těchto důvodů nemohl použít obvyklé uspořádání s jednou kamerou; „...mohli bychom tam být pořád,“ řekl Capra. Technický tým „...vymyslel metodu natáčení s více kamerami a více zvuky, která nám umožnila při jednom velkém přesunu techniky natočit až půl tuctu samostatných scén, než jsme provedli další velký přesun.“
  0
• James Stewart byl svou rolí nadšený a začal se účastnit natáčení - což u svých filmů u MGM dělal jen zřídka. Frank Capra promítal záběry v promítací místnosti ve svém domě. Stewart řekl: „Když jsem se poprvé zastavil u Capry doma, byl jsem tam hodinu a čtyřicet minut. Byl to záběr za záběrem, ze všech úhlů. Opravdu se kryl. Každou scénu ze všech úhlů. No, nezůstal jsem až do konce. Příští večer to zřejmě bude ještě delší! Po hodině jsem se obrátil na Franka. Ten už tvrdě spal.“ Netřeba dodávat, že Stewart se brzy vrátil k vyhýbání se denním tiskům.
  0
• Postava Harrisona Painea byla údajně založena na tehdejším juniorském senátorovi z Missouri, Harry S. Trumanovi, tehdy známém jako „senátor z Pendergastu“, pro politickou mašinérii, která podporovala jeho ranou kariéru v politice. Hlavním městem nejmenovaného státu Paine a Smith je „Jackson City“. Hlavním městem Trumanova státu Missouri je Jefferson City.
  0
• Jean Arthurová si během natáčení nerozuměla s Jamesem Stewartem, možná proto, že chtěla, aby byl do role pana Smithe obsazen její herecký kolega z filmu "Úžasná událost" (1936) Gary Cooper. Arthurová si myslela, že Stewart se záměrně chová příliš roztomile a že Cooper je mužnější a má silnější projev na plátně.
  0
• Jedním z důvodů, proč Frank Capra natočil tento film, bylo, aby mu pomohl překonat ztrátu jeho malého syna, který zemřel po komplikacích z tonzilektomie. Původně chtěl Capra natočit film o Frédéricu Chopinovi, ale šéf Columbie Harry Cohn to zakázal s odůvodněním, že by to bylo příliš drahé. Capra a Cohn se neustále hádali o rozpočtech, přestože Capra byl nejúspěšnějším režisérem Columbie s – v té době – s dvěma Oscary na svém kontě.
  0
• Premiéru filmu sponzoroval National Press Club ve Washingtonu, DC, v Constitution Hall s více než 4000 účastí, včetně kongresmanů, soudců Nejvyššího soudu a členů kabinetu. Frank Capra seděl vedle senátora z Montany Burtona Wheelera, který byl jedním z mnoha veřejných činitelů, kterým se nelíbila negativní reprezentace washingtonské politiky, a rozčileně opustil divadlo uprostřed hry. Capra popsal následky jako "nejhorší shellacing mého profesního života."
  0
• Film je volně založen na rané kariéře amerického senátora Burtona K. Wheelera, který byl falešně obviněn, když jako nový senátor ve 20. letech bojoval proti korupci v prezidentské administrativě Warrena G. Hardinga.
  0
• Byl nominován na 11 Oscarů a vyhrál pouze jednu za nejlepší původní příběh, stal se prvním filmem, který ztratil alespoň 10 cen (v devíti kategoriích).
  0
• Frank Capra se při natáčení scén v Senátu potýkal s náročným logistickým problémem. Senátní sál byl na scénách Columbie věrně ztvárněn uměleckým ředitelem Lionelem Banksem a obrovským týmem řemeslníků a kulisy byly právě jen sálem. Byla to vysoká, čtyřstranná scéna plná stovek lidí. Děj potřebný pro příběh se měl odehrávat současně na třech úrovních: na podlaze Senátu, na tribuně, kde seděl viceprezident, a na galeriích, kde se nacházel tisk, stránky a veřejnost. Jak Capra uvedl ve své autobiografii: „Jak nasvítit, vyfotografovat a zaznamenat stovky scén ve třech úrovních hluboké studny, otevřené pouze nahoře, to byly logistické noční můry, kterým čelili elektrikáři, kameramani a zvukaři.“
  0
• V roce 1941 byla Columbia žalována Louisem Ullmanem a Normanem Houstonem, z nichž oba tvrdili, že tento film byl plagiát z jejich příslušných písemných děl. Scenárista Lewis R. Foster dosvědčil, že příběh napsal speciálně pro Garyho Coopera, a režisér Frank Capra dosvědčil, že viděl pouze synopsi Fosterova příběhu a zamýšlel ho použít jako pokračování filmu "Úžasná událost" (1936). . Columbia případ vyhrála.
  0
• Film skončil natáčení osm dní oproti plánu a 288 660 $ nad rozpočtem.
  0
• Scénář byl původně zakoupen společností Columbia jako prostředek pro Ralpha Bellamyho, přičemž Harold Wilson měl být producentem. Jakmile se režisérem stal Frank Capra, dostal projekt, plánovaný jako pokračování filmu "Úžasná událost" (1936), název „Pan Deeds jede do Washingtonu“ a měl v něm hrát Gary Cooper, který si zopakoval roli Longfellowa Deedse. Cooper však nebyl pro tuto roli k dispozici a od MGM byl zapůjčen James Stewart. „Věděl jsem, že z něj bude skvělý pan Smith,“ řekl Capra. „Vypadal jako venkovský kluk, idealista. Byl mu velmi blízký.“
  0
• Kvůli obavám, že by Kongres v důsledku tohoto filmu schválil represivní zákon proti Hollywoodu, nabídla filmová studia Columbii 2 miliony dolarů, aby film odložila (stál jen 1,5 milionu dolarů). Columbia film každopádně vydala a vydělal 9 milionů dolarů.
  0
• Frank Capra a jeho štáb odjeli do Washingtonu, aby natočili podklady a prostudovali senátní sál, který byl v přesném měřítku replikován na pozemku Columbie. James D. Preston, který byl Caprovým technickým poradcem pro senátní kulisy a politický protokol, byl bývalým správcem senátní tiskové galerie.
  0
• Tento film je jedním z pěti, ve kterých Beulah Bondi ztvárnila matku "Život je krásný" (1946), "Of Human Hearts" (1938) a "Vivacious Lady" (1938) a jednou v jeho televizním seriálu "The Jimmy Stewart Show" (1971).
  0
• To byl údajně nejoblíbenější film Jean Arthur z filmů, ve kterých hrála.
  0
• První film, který získal dvě nominace na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Claude Rains a Harry Carey byli oba nominováni. Oba prohráli s hercem Thomasem Mitchellem za roli v "Přepadení" (1939).
  0
• James Stewart věděl, že se jedná o jeho životní roli, která ho může vynést na vrchol hollywoodské slávy. Jean Arthur později vzpomínal na jeho tehdejší náladu: „Když na tom filmu pracoval, byl tak vážný, že vstával v pět hodin ráno a jezdil do studia. Byl tak vyděšený, že se mu něco stane, že nechtěl jet rychleji.“
  0
• Scéna pro senátní komoru byla postavena na dvou nově vybudovaných sousedních scénách v Columbii, stage 8 a 9. Set byla postavena téměř na míru a byla v té době největší sestavou postavenou na zvukové scéně Columbia.
  0
• Ve filmu se nikdy nezmiňuje ani republikánská, ani demokratická strana.
  0
• Aby jeho hlas pro scénu s filibustery byl chraplavý, vysušil si James Stewart hrdlo sodou bikarbonou. Nicméně, jak Frank Capra, tak Stewart v rozhovorech odhalili, že jeho hrdlo bylo pravidelně vytíráno chloridem rtuťnatým.
  0
• Příběh, na kterém byl film založen, se jmenoval „Gentleman z Montany“, ale stát není ve filmu specifikován.
  0
• Levá strana Jean Arthura byla považována za její nejlepší stranu, takže kulisy musely být konstruovány tak, aby kdykoli vstoupila, byla na této straně vyfotografována.
  0
• Frank Capra v průběhu let dostával mnoho dopisů od jednotlivců, které film inspiroval k tomu, aby se pustili do politiky.
  0
• Washingtonský tiskový sbor byl velmi rozhořčen způsobem, jakým byl ve filmu zobrazen. V důsledku toho byla velká část počátečních recenzí z hlavního města velmi negativních. Jednou z jejich hlavních námitek bylo, že film z nich všechny přiměl přílišné pití.
  0
• Film byl zakázán v nacistickém Německu, fašistické Itálii a falangistickém Španělsku. Podle Franka Capry byl film také v některých evropských zemích dabován, aby se změnilo poselství filmu tak, aby odpovídal oficiální ideologii. V Sovětském svazu byl film uveden do široké distribuce 8. října 1947.
  0
• Frank Capra ve své autobiografii uvádí, že po uvedení filmu do všeobecné distribuce obdržel spolu s Harrym Cohnem telegram od amerického velvyslance ve Velké Británii Josepha P. Kennedyho, v němž stálo, že podle jeho názoru film poškodí „prestiž Ameriky v Evropě“, a proto by měl být stažen z evropské distribuce. V reakci na to zaslali Kennedymu příznivé recenze filmu, které ho přesvědčily, aby se touto záležitostí dále nezabýval, i když stále trval na svých pochybnostech.
  0
• Podle New York Times „Američtí skauti protestovali proti účasti na reformním hnutí pana Capry“, a Frank Capra proto musel používat fiktivní jméno Boy Rangers.
  0
• Ostře odsuzováno zasvěcenci Washingtonu, naštvanými na jeho obvinění z korupce, a přesto zakázáno fašistickými státy v Evropě, které se bály, že to ukazuje, že demokracie funguje.
  0
• V roce 1942, kdy byl v Němci okupované Francii uvalen zákaz amerických filmů, si titulní kina vybrala pro svůj poslední film "Pan Smith přichází" (1939), než zákaz vstoupil v platnost. Jedno pařížské divadlo údajně promítalo film nepřetržitě 30 dní před zákazem.
  0
• Scény, kde se James Stewart v úžasu potuluje po washingtonských památkách, byly „ukradeny“, protože US Parks Service odepřela studiu povolení natáčet v jejich blízkosti.
  0
• Levá strana Jean Arthur byla považována za její "lepší". Kamkoli tedy přišla, musela být snímána pouze z levé strany.
  0
• Ve filmu Take Her, She's Mine (1963) si postava, kterou hraje James Stewart, stěžuje, že si jej lidé pletou s tím hercem z filmu Pan Smith přichází.
  0
• Konec filmu byl původně mnohem delší a zahrnoval Smithovu cestu domů.
  0
• Aby udělal svůj hlas ochraptělý, vysoušel si James Stewart hrdlo bikarbonátem sodným.
  0
• Nejoblíbenější film Jean Arthur.
  0
• Jedním z důvodů, proč chtěl Frank Capra natočit tento film byla touha z překonání ztráty svého nezletilého syna, který zemřel na následky odnětí mandlí.
  0
• Ani republikání ani demokraté nejsou ve filmu zmíněni.
  0
• Scény, kdy si James Stewart obdivně prohlíží památky Washingtonu byly „ukradeny“, jelikož Americká správa parků nepovolila jejich natáčení.
  0
• Film byl původně plánován jako druhý díl filmu Mr. Deeds Goes to Town (1936), byl přejmenován na Mr. Deeds Goes to Washington a Gary Cooper si měl zahrát v hlavní roli. Avšak Gary Cooper nebyl k dispozici a tak hlavní role připadla Jamesi Stewartovi.
  0
• Film byl zakázán v Německu, Itálii, Sovětském Rusku a Španělsku. Podle Franka Capry byl film také zakázán v mnohých dalších evropských zemích, protože nevyznával oficiální ideologii.
  0
• Román, podle kterého je film natočen se jmenuje "The Gentleman from Montana", ale stát není ve filmu vůbec zmiňován.
  0
• Poslední film před tím, něž vešel v platnost zákaz promítání amerických filmů byl právě Mr. Smith Goes to Washington.
  0
• Zvolen Americkým filmovým institutem (2006) jako 5 nejinspirativnější film všech dob a mezi nejlepšími filmy všech dob si vysloužil 26. místo (2007).
  0
• Frank Capra dostával během let hodně dopisů od lidí, které film inspiroval k pozvednutí politiky.
  0
• Film byl zakázán mnoha evropskými fašistickými státy, které se obávaly toho, aby lidé neviděli, jak demokracie vskutku funguje.
  0