Charlie hraje uklízeče v bance, který má už po krk své práce. Když však na stole Edny najde dárek a na něm lístek: "pro Charlieho, s láskou Edna", jeho srdce se naplní radostí a láskou. Ale chyba lávky, dárek nebyl určen pro něj ale pro jeho jmenovce, který pracuje na recepci. A tak zklamaný z nenaplněné lásky si sedne do kouta a usne. Ze spánku ho vyruší hluk způsobený lupiči, který se chystají vykrást banku. Charlie se tedy rozhodně jim v tom zabránit a získat lásku svého života.
Lehce vážněji laděná Chaplinova práce, které neubírá na kráse ani fakt, že skoro půlku filmu se nezasmějete ale pozorujete jak Charlie likviduje lupiče. Každopádně se ale při dívání na The Bank nudit nebudete.
Dokonalé. Chaplinovo filmy nabraly v roce 1915 úplně jiného směru - filmy má mnohem promyšlenější, s větším příběhem, hlavně emotivnější a herecké výkony jsou znatelně lepší. Konkrétně v tomto snímku se mění fáze smíchu, lítosti, opět smíchu, radosti a pak vlastně opět lítosti. A to mám nejraději, jakmile film dokáže vyvolat více emocí, Charlie to dokázal během 25 minut. Také se mi líbí, jak se jeho postava tuláka vždycky pro něco nadchne (převážně 1915), pak to nevyjde, kopne si s tou svojí nožkou a všechno hodí za hlavu, jakoby nic. To je výborné zakončení, když člověk bude pociťovat lítost, tak mu Charlie ukáže, že vlastně o nic nejde :).