Famalicăo

Famalicăo patří ke krátkým dokumentům, které Oliveira natáčel v prvních desetiletích své tvůrčí dráhy. Byly to filmy na zakázku; někdy jej k filmové práci vyzvali jeho přátelé. _ Famalicăo je železničním uzlem na severu země, vyrábějí se v něm knoflíky a hodiny. Film se proplétá jeho malebnými ulicemi, kostel a nemocnici vystřídá slavnost vinobraní. V městečku je také dům-památník spisovatele Camila Castela Branca. Už v tomto snímku se režisér pokouší autorovi z devatenáctého století porozumět. Dům snímá jako jeho vnitřní vesmír, jímž prostupuje posedlost šílenstvím a smrtí. Romantický spisovatel sehrál v Oliveirově tvorbě důležitou roli, jeho kniha Zhoubná láska se stala předlohou pro stejnojmenný film (1979) a snímek Den zoufalství (1992) se celý odehrává v prostoru spisovatelova muzea. Objeví se v něm stejný výjev jako v dokumentu: křeslo, v němž Camilo spáchal sebevraždu, se houpe prázdné. Distanci od obsesí si Oliveira udržuje jemnou ironií, s níž modeluje obraz městečka. Jedna z úvodních scén, v níž vůz tažený koněm zastaví na benzinové pumpě, spojuje aspekty, které poznamenají celou Oliveirovu tvorbu: napětí mezi moderní dobou a konzervativní tradicí.