Fingon
16 896 bodů •
8
Těžké psycho, jdoucí ve stopách dětských filmů jako Máte doma lva či Lucie a zázraky, z novějších snímků třeba Kdopak by se vlka bál - i zde se velký prostor věnuje zobrazování dětské fantazie, která po prvních nevinných scénách, kdy si Kačenka hraje na princeznu, začne nabývat daleko děsivějších podob ve scénách s "čarodějnicí", ze které skutečně jde strach. Spolu s Kdopak by se vlka bál ovšem nezapomíná ani na realitu. Vpodstatě můžeme rozeznat tři roviny děje - nejprve Kačenčiny představy, často ovlivněné skutečnými událostmi (pokus o simulaci dětské fantazie, jako to můžeme vidět ve snímcích jako Zakázané hry či pohřeb Kašpárka v Koljovi), dále pak v reálu probíhající interakce mezi dětmi a nakonec scény s dospělými. Neodvažuji se spekulovat o tom, jak jednotlivé roviny vnímá dětský divák, jako divák dospělý osciluji mezi fascinací a děsem - děsem především z toho, že je mi už jasné, jak tragicky mohou některé Kačenčiny vylomeniny skončit. ---- Jeden z prvních filmů, které si vybavuji, i když jsem si z něj pamatoval jen surrealistickou scénu zrození mimina z vajíčka (se skořápkou) a snad i tu čarodějnici. Zajímavá hudba Pavlíčka a Stromboli, o kteréžto kapele jsem zatím pouze slyšel.
Nefňukej, veverko
Nefnukej, veverko!
Heul' nicht, Eichhörnchen
Kurre ja kaksoset
Mókuska és a varázskagyló
