Psychologické melodrama, které svého času vyvolalo u kritiky protichůdné reakce, ačkoliv mu všichni přiznali vysokou profesionalitu. Filmová skriptka Anne Gauthierová se v Deauville seznámí s automobilovým závodníkem Jeanem-Louisem Durokem. Oba sem jezdí do penzionátu navštěvovat své děti. Annin muž zahynul jako kaskadér, Durokova žena spáchala sebevraždu. Při dalších návštěvách se osamělí lidé sblíží. Vzpomínky na minulost jim však brání plně se poddat svému citu. Zdá se, že milostný vztah skončil dříve, než byl naplněn. Jednoduchý děj obohatil tvůrce pozoruhodnou kameramanskou prací, nevšední silou citu a sugestivností atmosféry. To umožňuje divákovi, aby intenzivně prožíval velké city milenecké dvojice, sahající od smutku až po rozkoš, od utrpení až po naději. Jednotlivé dialogy herci improvizovali během natáčení, aniž by znali scénář.
Melodrama o setkání dvou lidí, které spojuje a zároveň rozděluje smrt svých partnerů. Výborný a reálně působící scénář a přesvědčiví herci. I přes pomalé tempo film dokáže udržet diváka až do konce.
Jedním z vrcholů sentimentálních příběhů filmového plátna je Muž a žena režiséra Clauda Lelouche s Jeanem-Louisem Trintignantem a Anouk Aimée, který vzbudil ve své době senzaci a dodnes je inspirací pro spoustu filmařů. Rodiče dvou dětí se seznámí v penzionátě, kde se jejich potomci právě nachází. Anne (Annouk Aimée) a Jean-Louis (Jean-Louis Trintignant) mají za sebou tvrdé rány osudu. Oba jejich partneři zahynuly za tragických okolností. Anne se bojí navázat nový vztah, protože se bojí, že ve svém srdci ještě nenašla místo pro nového partnera. Ten se však nevzdává. On je testovací jezdec a automobilový závodník, jehož žena spáchala sebevraždu a ona filmová skriptka, která oplakává smrt svého milovaného citlivého kaskadéra, jehož nebezpečné povolání se mu stalo osudným.
Žádná světová kinematografie nedokázala natočit vztahový snímek dvou lidí s takovou přesvědčivostí jako země galského kohouta a právě Muž a žena patří k vrcholům tohoto typicky francouzského subžánru.
Všední lovestory s formálními ambicemi, které ji na jednu stranu obohacují (málomluvná nátura scén, prokreslených líbeznou hudbou a manýristickou kamerou), na druhou stranu ale zároveň ubližují plynulému vyprávění a jinak přístupné všednosti (podivně uspořádané barevné spektrum filmu a zdlouhavá druhá polovina, která dění až nepochopitelně roztahuje). Každopádně příjemná romantika, která netlačí na pilu a nechává své aktéry uvěřitelně žít, byť někdy až moc sebestředně a okázale..